Za úsměvy po Štefánikovej magistrále

Štefánik trail 2015

https://www.stefaniktrail.sk

144,3 km / 4883m+ / 5471m- / 22:51:33h

Umístění: dělené 17.-18.místoz 62. ultra-běžců v cíli (110 ultra-běžců na startu)

Aktivita na strava.com zde

Video od Adama Lisého zde

Servis / service:                        100%

Trasa / route:                            80%*

Občerstvení / refreshment:         100%

Počasí / weather:                      100%

Atmosféra / mood:                     110%

*vy víte, že já roviny nerada / you know, I don´t like flat land

Roll down for English version.

Na Štefánik trail 2014 jsem šla z čisté nostalgie, protože na cílové místo - Bratislavu - mám moc pěkné vzpomínky. Na letošní ročník jsem se přihlásila, protože jsem věděla, že se jedná o skvěle organizovanou akci s výjimečnou atmosférou. No dobře, s tou registrací jsem do poslední chvíle váhala, protože jsem si 2 týdny před Štefánikem dala do těla na maďarské Mátře 115 (reportáž bude brzy) a měla jsem obavy, jestli stihnu za tak krátkou dobu zregenerovat na tak velký závod.

On Štefánik trail nemá až tak extrémně náročnou trať (z pohledu pravidelného účastníka dálkových trailů). Naopak mnoho úseků na trati je běhatelných, poslední úseky jsou navíc hodně asfaltové (fuj) - kdo by to byl v hlavním městě čekal, že? :D Celkové převýšení je s ohledem na délku poměrně malé. Jenže to je to, co zrovna já moc neumím, to běhání na rovném terénu! A tady mi hlavní organizátor Maťo udělal radost, když loňskou trať lehce upgradoval a přidal nejen trochu stoupání, ale i technické pasáže.

Tento rok nám oproti loňskému pařáku počasí přálo. Těsně před startem přichází silná, ale krátká dešťová přeháňka - jak osvěžující! Večer/noc v lese mají svoje čáro: pobíháme po krásných karpatských lesích, po pár kilometrech se startovní pole hodně roztrhá a tak si chvílemi můžu osamocena vychutnat tu atmosféru tichého nočního lesa. Maximální relaxace, klid, čistá hlava, jen můj dech a kroky... Těším se na nejvyšší vrchol Malých Karpat, Záruby (768m) - nádherný technický úsek mi lehce zvedá adrenalin a probouzí sportovního ducha. Na Zárubách potkávám 2 žíznivé běžce, kteří podcenili zásoby vody, takže si odškrtávám jeden dobrý skutek, když se podělím o své zásoby. Však do další občerstvovačky u vodní nádrže Buková je to jen kousek.

Další část přináší dlouhé táhlé stoupání až na vrchol Vápenná. Pokračuje noční idylka v pohádkovém lese. Na vrcholu se kochám výhledy na noční města. Z Vápenné rychle dolů na občerstvení v Sološnici a pokračuju na další úsek, kde tento rok přibyla zacházka na vrchol Vysoká. Mlha dodává tomuto vrcholu mystickou atmosféru, je tu krásně. Pokračuju po Štefánikově magistrále a s vycházejícím sluncem začínám pociťovat únavu. Těším se na další občerstvovačku na Pezinskej babe (76.km), kde vládne skvělá nálada se 100%ním servisem - než sním polévku, tak mám naplněné flašky s vodou a kolou. Nechci dlouho vysedávat, abych nezatuhla jako minule, takže se nezdržuju a pokračuju na nejdelší úsek závodu (28km na vysílač Kamzík). Tato část byla specifická především tím, že jsem zde potkala spoustu štafetových běžců (štafety startovaly o 3hodiny později než ultra-běžci). Asi nebylo běžce, se kterým jsem si nevyměnila úsměv nebo slova podpory. Já obdivuju jejich lehkost v nohou, oni mé odhodlání projít celou trasu.

Další občerstvovačka - Kamzík, na kterém se čistě trailový závod mění  na tak trochu městský běh. Přezouvám tenké minimusky NB za odpruženější Inov8 Terrafly 277, obléknu čisté tričko, když už jdu do toho města (asi 10min vydrželo nezpocené). Další slova povzbuzení od organizátorů i fanoušků a pokračuju dále. V Karlovej Vsi doháním kufrujícího Mareka, který mi dělá společnost až do cíle. Poslední občerstvení na Devíne a vyrážíme do poslední 15kilometrové etapy. V Jezuitských lesoch se nám dostane osvěžení v podobě prudkého lijáku, do města už vbíháme za polojasné oblohy. Máme před sebou posledních cca 7km podél Dunaje, takže rovina-opruz. Naučila jsem Mareka hru: "teď doběhneme tam k tomu billboardu a zvolníme do chůze, teď doběhneme tam..." Předbíháme navoněné čisťoučké bratislavské runnerky v bílých tričečkách a se sluchátkama v uších. Ještě že máme ty startovní čísla, takové ušmudlané zjevy už dlouho v centru Blavy místní neviděli :D

Všechno má svůj konec, i my jsme se dočkali finiše a s Marekom přebíháme finišerský oblouk na děleném 17.-18.místě, juchůůů! A tak mimochodem, nějakým zázrakem se mi podařilo tentokrát doběhnout jako první v ženské kategorii, já jsem vlastně poprvé v životě vyhrála :)

Štefánik trail není tradiční dálkový závod. Tenhle trail má svůj příběh a skvělou partu lidí, kteří jsou jako jedna velká rodina. Pro mě je to tak trochu svátek trailu plný přátelství, radosti, podpory, úsměvů. Maťo, tohle se ti fakt povedlo! I takový může být ultra trail. Díky všem za podporu, ať už jste na mě mysleli z pohodlného gauče nebo jste povzbuzovali na trase! Díky Kukimu, který mě strašně chtěl sledovat a povzbuzovat, ale nemohl přes nefungující livetiming (minimálně ten noční telefonát za Sološnicí mě hrozně pobavil a povzbudil). Díky Mišce + Ďurimu + Emke, že mě přišli přivítat do cíle (i přesto, že jsem je v cíli předběhla)! Díky Duškovi a Mountlandu za skvělou výbavu! Díky Adamovi za rady ve výživě a podporu (asi to ani nevíš, ale hodně jsi mě motivoval)!

Takže štefánik trail 2016? ;)

Last year I participated in Štefánik trail because of nostalgia - I've got so many nice memories of Bratislava. This year I participated because I knew it's very well organized and it has it's own exceptional atmosphere. Well OK, I hesitated until the last minute with the registration - I participated  in Hungarian Matra 115 (reportage soon) 2 weeks before Štefánik trail and I was worried I would't recover in such a short period of  time for such a big race like this.

Štefánik trail is not much of challenge (from perspective of somebody who participate long distance races regularly). On the other side there are many sections where it's easy to run and last sections are on asphalt (ugh!) - who would expect asphalt in the city? :D The overall elevation difference is relatively low considering the race length. But this is exactly what I can't do - running on flat land! And that's why the main organizer Mat'o made me happy! He made small upgrade on the route and added some ascent and technical passages.

Unlike last year when it was too hot, this year was the weather very friendly. Right before the race started came very strong but short rain - how refreshing! Evening and night in the forest are magical: we run across a beautiful Carpathian forests. After while starting group ripped apart and I could enjoy the silence of the night forest. Maximum relax, silent, clear head, just my breath and steps... I was looking forward the highest peak of Malé Karpaty, Záruby (768m) -  wonderful technical sections picked up my adrenalin and waked up my sporting spirits. I met 2 thirsty runners  on Záruby who underestimated their water reserves. I did a good deed and shared my water. However the next checkpoint Bukova is not too far away. 

Next section starts with long drawn out ascent up to the peak Vápenná. The idyll night in fairy-tail forest is continuing. I admire the views on night cities. After this quickly run down to the next checkpoint in Sološnica. I continued to the next section which is enriched with the peak Vysoká. The peak was covered in fog which added a mystery atmosphere. It was beautiful our here! I moved on Štefánik route, with sunrise I started feel the tiredness. I looked forward to the next checkpoint Pezinská baba (76^th kilometer), where was a great atmosphere and perfect service - while I ate a soup my  hydro-packs are filled with water and Coke. I didn't want to sit around, my body could harden fast just like last time so I continued to the longest section of the race (28km to the Kamzík transmitter). This part was specific with a lot of relay runners that I met (relay teams started  3 hours later then ultra-runners). I exchanged smile and cheering with all of them. I admired their lightness in their legs, they admired my courage to run the race as a single runner.

Next checkpiont Kamzik - where the trail run turns to the city run. I swapped  my NB minimus  sneakers for sprung Inov8 Terrafly 277 and put on clean t-shirt since I'm going to the city (it last 10min non-sweat). Got more cheering by organizers and fans and I moved on. In Karlova Ves I caught up Marek who went astray and I run with him till the finish. Last checkpoint was in Devín and we have last 15km ahead of us. We got a great refreshment in Jezuitské lesy by very strong short rain. When we run to the city edge the weather changed to partly cloudy. Last 7km along Dunaj river which means flat - boring. I taught Marek my trick: "OK now we have to run to the billboard over there and we can easy peace, Ok so now we have to run over there ..." Ahead of us were some clean well looking and fancy city runners in white t-shirt with headphones on. Thank God we had race bibs, I'm  sure they didn't see such a smeared people in the middle of the city for a while. 

All has its own end. Marek and I reached the finish line on 17^th -18^th position, woohoo! By the way as a miracle at this time I finished as the first women. Actually I won for the first time in my life :-)

Štefánik trail is not a traditional long distance race but this trail has its own story, group of great people who are like one big family. For me it was like feast day of friendship, support and smile. Maťo you succeeded! This is how the ultra trail could also be. Thank you all for the support - whether you thought of me home or you cheered on the route! Thanks to my Kuki who wanted so much to follow me and encourage me but he couldn't because of not working schedule (the entertained and cheerful phone call after Sološnica was very helpful)!  Thanks to Miška + Ďuri + Emka for greeting me in the finish (even though I passed them right before the finish line)! Thanks to Duško and Mountland for the equipment! Thanks to Adam for his nutrition tips and for support (you have no idea but you really motivated me)!

So next is Štefánik Trai 2016? ;)

foto: Vivafoto, Miro Molnar