Vertikálně poprvé!

3. beh na Slavkovský štít - Tatranská šelma vertical

www.tatranskaselma.com/

7,2km / 1427m+ / 1:50hod

Ponaučení:

1. horná stanica pozemnej lanovky Starý Smokovec nerovná se horní stanice zubačky na Hrebienku

2. na závodech typu vertical JE problém udržet průměrnou rychlost průměrného turisty v Beskydech

3. na vertikalu jen tak nepředběhneš závodníka, který jde jen máálinko pomaleji jako ty

Tatranská šelma aneb běh na vysokotatranský Slavkovský štít byl z mojí strany tak trochu úlet. Nějak jsem tuto akci zaregistrovala na netu a jakmile jsem zjistila, že se koná ve volném víkendu, pojala jsem registraci do závodu jako takovou pojistku, že toto léto se do Tater určitě podívám. Neodradil mě ani popis závodu "Najnáročnejší beh do vrchu na Slovensku a v strednej Európe. Od úpätia lesa až po samotný vrchol vedie panoramatický turistický chodník. Slavkovský štít je na najexcentrickejší bod Vysokých Tatier". Na Slavkáči jsem ještě nebyla, tak tohle je jasná příležitost!

V pátek odpoledne vyrážíme s Kukim směr Vysoké Tatry. Přespávám u kamarádů v Gerlachově. Kuko má za úkol pitný režim, já ranní vstávání. V sobotu brzy ráno se svezu s klukama z pořadatelského týmu do Smokovce. S plánem rozcvičit se vystoupáním na Hrebienok nabírám směr modrá turistická značka a hle - Salomon vlaječky jsou vztyčeny všude dookola. Trochu nechápavě oslovuji pořadatele "My startujeme tady ze Smokovce, ne z Hrebienka???" No samozřejmě, start je už dole. Ono by bylo fajn si napříště prostudovat trasu v mapě.

Času mám na rozdávání, tak se vydávám dle původního plánu nahoru, na průzkum trasy. Příjemným chodníčkem vystoupám ve středním tempu ke Slavkovské vyhlídce. Dále nabírá chodník typického vysokotatranského charakteru a tak si vystoupám ještě pár metrů po balvanech. Usedám na kámen a kochám se, je krásné letní ráno. Když se zvedám, osloví mě kolemjdoucí turistka, že tak trochu nestíhám a že mám co dělat, abych seběhla dolů. Trochu mě vystresuje. Je pravda, že při kochání jsem si ani neuvědomila, jak daleko jsem vystoupala. Lehkým poklusem tedy mířím na start, abych se akreditovala. V protisměru se mě skoro všichni turisti, které jsem cestou nahoru předbíhala, ptají, jestli jsem už byla nahoře - no samozřejm, že nebyla! :D Naštěstí stres byl zbytečný a už před 8hod doklusávám do Smokovce. Dole se k velkému překvapení potkávám s Moravákama Martinem a Davidem. David mi stihne do startu v krátkosti vylíčit zážitky z Rumunského Fagaraše, ze kterého se právě vrací a cestou si odskočil na vertikal...

Úderem 9.hodiny se masa 199 běžců rozběhne směr Slavkáč. Podle mého očekávání mě od startu předbíhá spousta závodníků - terén je tady ještě celkem běhatelný a já zůstávám dost pozadu. Vytipuji si jednoho ze závodníků s rozumným tempem - bílé podkolenky a modré trenýrky - a pomyslně se za něj zaháknu. Nemůžu se dočkat zastíněné části chodníku před Slavkovskou vyhlídkou, protože slunce už začíná pěkně pálit. Na vyhlídce nepohrdnu ionťákem od pořadatelů a pokračuju nahoru do pekla do ráje. Podkolenky se ztrácí za mnou, další k zaháknutí je jedna ze závodnic. Se slečnou se v nekonečném stoupáku párkrát předběhneme, nakonec se mi podaří dostat před ni. Přede mnou se baví 2 závodníci - jak můžou v tom krpálu ještě povídat a vtipkovat?? A poznávám známé tváře ze Štefánika, chlapi z www.behnaboso.sk. Dále se mi na trati vybavuje jen hláška "hento ešte nie je vrchol", což mě celkem šokuje. Už jdeme více jako hodinu a vrchol v nedohlednu! Je strašné teplo, kde je ten avizovaný větřík??? Párkrát ještě vyzvídám, kolik je hodin a kolik je to do cíle. Uspokojí mě až jedna z turistek "tento pán, čo ide dole, by ti isto povedal, že je to už iba 5minút, no já to mám tak na 30min, ty možno na 15min". 

Uff, to už zní slibně! Čím blíže jsme vrcholu, tím intenzivněji povzbuzují nejen turisti, ale také borci závodníci, kteří se už vracejí z vrcholu dolů. Zaregistruju plácnutí po zadku a povzbuzení od Martina, který se už vrací z vrcholu - kurňa, v té nadmořské výšce už ani nefungují mé přirozené instinkty "dotkneš se mého zadku - dostaneš facana" :D

"Už iba 5minút" ozve se kolem mě.

Po 5minutách slyším "Už iba 3 minúty".

Po dalších 5minutách "Už iba cielová rovinka".

"Rovinka?" pousměju se.

Hurá, jsem na vrcholu Slavkovského štítu. A co je úplně fasa - stihla jsem to před 2hodinovým limitem!

Uf, to byl záběr. Tohle jsou pro mě úplně nové pocity. Takové vyčerpání po 7mi kilometrech? Ano, tohle je vertikal, seznamte se! Bylo to krásné, silné, záživné, kochatelné, slunečné,... a možná si něco podobného zase někdy zopakuju.

Díky rganizátorům za super atmosféru. Hluboce se klaním těm borcům, kteří předvedli na Slavkáči nadlidské výkony (vydrápat se nahoru za 1:02hod, to už ten vítěz musel mít křídla, nebo co). Pochvala patří organizátorům také za to, že obrovské množství sponzorských darů dali do tomboly a téměř na každého závodníka vyšel los (na mě s mým štěstím samozřejmě nevyšel, ale jinak skoro všichni odcházeli s taškama) - bylo to velmi milé.