NTS 2013 - ve světě skutečných závodníků

Nízkotatranská stíhačka 2013

98,8km / 5475m+ / 22:23hod

stihacka.hiking.sk

Stačila jedna otázka "neišla by si na stíhačku?" a já hned věděla, že tuhle akci bych chtěla absolvovat! Pro registraci na NTS 2013 bylo nutné se kvalifikovat na některém z vybraných závodů, většinou se jedná o stovky v CZ/SK horách. Také tato skutečnost mě ke stovkám přivedla a nezůstala jsem u té první kvalifikační, Kysucké100.

V pátek si pár minut před odjezdem ještě rychle kupuji nové trekové hůlky, které jsem si tento týden v obchodě u nás v Příboře vyhlídla - jedu na náročný závod, právě teď nové odlehčené palice jistě ocením. Večer přijíždíme do Telgártu, dáme večeři, povinný pivní ionťák a zaléháme do spacáku v místní ZŠ. V sobotu mi zvoní budíček už ve 4:30hod, abych se stihla pobalit, najíst a připravit na start v 6hod. Cítím značnou nervozitu, tohle není klasická stovka, kde vyrazíme s kámošema na celodenní pokec. Dokonce cítím dost nízký tlak v hlavě (že by ta nadmořská výška?) a trochu mám obavy, jestli to dnes se mnou nesekne :D

Start podle očekávání - všichni se rozběhli, no to nemůžu mému parťákovi udělat, abychom zůstali poslední, takže se o běh pokouším také a modlím se, aby prudké stoupání na Kráľovu hoľu a přechod do těžkopádné chůze přišel co nejdříve. Na vrcholu jsme po 1hodině a 20minutách, Mišo dává zapsat kontrolu do karty a já pomalu pokračuji dále po trase. Celkem fičíme (na můj vkus), co se dá, to poběhnu. Hodně náročné jsou úseky přes neořezané chodníky v kosodřevině před kontrolou v sedle Priehyba - od kosodřeviny máme perfektně pomasírované nohy i ramena. Oproti původní předpovědi je o mnoho méně oblačnosti, dokonce během dne nás provází hodně sluníčka, které mi v kombinaci horského terénu a závodního tempa nedělá nejlépe. Abychom na eliminační kontrole na Čertovici na 44. kilometru mohli postouit dále do závodu, museli jsme být nejhůře 7. mixová dvojice. S Braňovm a Terkou v těsném závěsu si 7. místo udržíme a já jsem opravdu nadšená. Vím, že když projdeme Čertovici, do cíle už určitě dojdeme.

Další část trasy jdeme v mnohem pohodovějším tempu (hlavně já to neumím do kopců, takže Miša celkem zdržuju). Je krásné počasí, kochám se na hřebeni, už mi i stačí dech, abychom prohodili nějaké to slovo. Na Kamennou chatu pod Chopkom to celkem uběhlo. Už se těšíme na výbornou zdejší kuchyni, ale co to - obsluha má u pultíku cedulku, že mají 20minutovou pauzu na kafe - závod nezávod, nedozvonili jsme se, tak jsme namísto vysněné polévky dali jen teplý čaj od obsluhy na kontrole :(

Začíná pohádkový úsek tratě - přechod hřebene v pozdním odpoledni, okolo chodníku se objevují desítky kamzíků. Jsem unešena, tolik terénkoz jsem pohromadě nikdy neviděla! V jednom předpověď vyšla perfektně - od chvíle, co jsme vystoupali pod Chopok, se do nás opřel vytrvalý severní vítr, který byl po pár hodinách hodně nepříjemný. Další kontrola je na chatě Ďurková, opět se těšíme na něco teplého do žaludku. Zůstala poslední fazolačka - jen okoštuju a zbytek přenechám parťákovi - chlop potřebuje zaplnit žaludek mnohem více než já. Mimochodem, na této kontrole vidíme naposledy mixovou dvojici, která se pohybuje na trati před námi.

Od Ďurkovej se stává závod malým utrpením pro Miša - vypověděly mu kolena a každý sestup ho dost ničí. Nepolíbený stovkami poznává také kouzlo otlačených noh a spánkové krize :) Po tom, co se pokocháme zapadajícím sluncem, přichází krásná noc, měsíc téměř v úplňku nám svítí na cestu. Jen ten vítr (místy nárazový) už mě začíná celkem dost hodně štvát!! Stoupání na Veľkou Chochuľu je nekonečný. Na Miša přichází slušná krizovka a tak se nechám kousek před kontrolou na Hiadelskom sedle ukecat a na chvilku (asi 35min) uleháme. Závěr trati už je celkem rychlý (alespoň mi to uteklo) a za východu slunce se po 4hodině ranní konečně dostáváme do místa cíle, na Donovaly. Za cílovým nafukovacím obloukem nás čeká vtipné překvapení - ještě se mi nestalo, aby mě v cíli "uvítali" organizátoři spící ve spacáku :D Nechtěli jsme je budit, takže jsme si na výsledkovou ceduli zapsali svůj cílový čas...

Stíhačka pro mě byla další nová zkušenost. Nahlédla jsem do zákulisí skutečných závodníků, mezi kterýma já nemám tak trochu co dělat, ale na druhou stranu - bylo mi ctí se zůčastnit závodu mezi takovou elitou. První mužská dvojice dorazila do cíle za 13:37hod (skoro 9hod před námi), trhli rekord trati o více než hodinu. Prvních 5 mužských dvojic mělo lepší čas než loňští vítězové, což naznačuje, jaké grády stíhačka nabírá. Pravděpodobně jsem přišla tak akorát v čas - příští rok už bych přes Čertovici v takové konkurenci nemusela projít. Nutno zmínit také první mixovou dvojici, která došla do cíle v krásném čase 17:15hod.