Na Beskydskou K2 v nové roli

Adidas - Continental Beskydská sedmička 2014

hobby trasa cca 94km / 5000m+ / 21:51hod

výsledky:www.beskydskasedmicka.cz/b7/vysledkova-listina-2014

4.místo v kategorii hobby ženy do 40ti let, 7. místo hobby ženy celkově a 174.místo hobby celkově (z 603 hobby týmů v cíli).

B7 je srdcovka, je to první ultratrail, který jsem absolvovala a který mě vtáhl do světa hor, dálkoplazů, zkušených ultra běžců, dlouhých distancí a to vše v krásném prostředí kopců, lesů a luk. Po té, co jsme se Zuzkou stornovaly naši společnou účast na B7, jsem začala přemýšlet, jak prožiju tento závod letos. Že bych se přihlásila ke skupině dobrovolníků a podívala se na závod z druhé strany? NEBO zavolám Hance, která si chce dát B7 poprvé a hledá vhodného parťáka.

Myšlenka, že bych mohla svou kamarádku dovézt do cíle jejího prvního ultra, byla naprosto skvělá. Taky jí to tak trochu dlužím za skvělý doprovod a podporu na TDS. Nebudu se muset moc hnát a po nedávno dokončeném TDS alespoň příjemně zregeneruju. Aby Hanka byla více v psychické pohodě, hlásíme se na trasu hobby (kde by se mé zkušené ultra svědomí sice nemělo vůbec zatoulat, ale tak nejdeme se tlačit na bednu, tady jde úplně o něco jiného).

Den D je tady! Na náměstí v Třinci se stavíme hned ke startovnímu oblouku, abychom se mohli podívat na startující špičku kategorie sport. Hned za sporťákama vyrážíme i my hobbíci. Hanku přesvědčuju, že ji skutečně nikam nepoženu, že budeme mít tempo a pauzy tak, jak to bude vyhovovat jí, že se s ní neunudím (protože jak bych se mohla v Beskydech nudit??) a že naším jediným cílem bude dojít do cíle. Úvodní tempo v třineckém parku mi vyhovuje (nejsem běžec, takže plně souhlasím s lehkým poklusáváním). Na první vrchol Velký Javorový to Hanka celkem drtí – snad se nepřepálí (ale tak je to rozumná ženská a ví, co si může dovolit). Seběh do Řeky je trochu chaotický – přicházíme na občerstvovačku z vícero stran. Bohužel se pár dní po závodě dovídám, že i my jsme šly zkratkou (nějaký záškodník opět dokázal udělat chaos ve značení trati). No naschvál to nebylo, tak snad se až tolik nestalo. Na občerstvovačce si vytahuju vlastní kelímek – nadšená z čerstvé zkušenosti na závodě v zahraničí už si chci brát vlastní kelímek na každé ultra a vyhnu se spotřebě desítek plastových kelímků. Rychlé občerstvení a pokračujeme dál, tentokrát už bez problémů po správné trase. Přes Ropici dolů do Morávky na další suprovou občerstvovačku. S Hankou se smějeme na tom, jak se s některýma stále předbíháme – zatímco my šetříme kolena a větší kopce scházíme a na rovinkách klušeme, aby nám to rychleji uběhlo, mnozí volí přesně opačnou taktiku. A vůbec se s Hankou hodně nasmějeme. Stanovila jsem si jako hlavní úkol stále Hanku něčím bavit – dokud nebude ticho, nebude čas myslet na únavu. A když jsem s kamarády, tak to mi jde, to mi huba mele o 106. Dokonce i nějaký klučina se udivuje nad naším nekončícím rozhovorem prokládaným smíchem „holky, vy si to do cíle ani nestihnete všechno říct“. Takhle jsem se snad na žádném ultra nezasmála, tohle byl několikahodinový smích (a tuším, že smíchem se hubne, že?).

No pokračujeme dále – z Morávky směr Travný, kde vím, že nás čeká celkem těžká sjezdovka. Nabízím proto Hance, že už je čas vyzkoušet náš gumicuk (ve skutečnosti půjčené dogtrekingové vodítko od Hančine Belinky). Hyjá, zapřáhne si mě Hanka. A další výbuchy smíchu, prostě to bylo celé taková sranda. „To je skvělé, to nemá chybu, to je výborná psychická podpora“ chválí si na všechny strany Hanka náš gumicuk, který se za celou sjezdovku skoro nenatáhne – podporuje Hanku neskutečně dobře psychicky. Za sjezdovkou pokračujeme traverzovou cestou okolo Travného, zatímco sporťáci si to rubou až na vrchol a je jim dopřáno o cca 300 výškových metrů navíc. Další občerstvení v Krásné a jdeme dále na královnu Lysou Horu. Tentokrát využíváme gumicuk už na každém stoupání. Hanka má perfektně nastudované moje lýtka a představuje si na nich nalepené fotky manžela a dcerky. Při stoupání na Lysou začne svítat – když se člověk dobře baví, ani nestihne být ospalý :) Z Lysé se těšíme na občerstvovačku do Ostravice, kde nás čeká teplý vývar a pro povzbuzení taky Hančina sestra Helenka. Mňam, letos se ty vývary fakt povedly!

Při stoupání na Smrk se začne oteplovat a shazujeme dlouhé rukávy. Vysvětluju Hance, že když dá Smrk, tak není cesty zpět – to už do toho cíle dojdeme i kdyby trakaře padaly! Od Lysé hory mám taky výhodu, že znám dobře trať a můžu Hanku dopředu upozornit na terén, délku stoupáku, náročnost, kde šetřit síly,… A ty síly na Smrku trochu dochází. Dolů máme hodně problém se rozběhnout. Až ke konci klesání se Hanka naštve a rozběhne to – asi se těší na Jurka s Kikou, kteří nás čekají na občerstvovačce v Čeladné.

Načerpáme energii a pokračujeme dál s dobrou náladou na Čeťák, přes Tanečnici na Pustevny, kde byl kromě vývaru i parádní chlebík se salámem a dolů do Ráztoky, abychom si mohly vyšlápnout pořádný stoupák na Radhošť. Hanka na mě začíná hrát unavenou, takže moje role baviče a komentátora trati je o to důležitější. Při seběhu z Radhoště přichází lehká depka – prý je trasa o 4km delší, než se původně avizovalo. No ano, tak by mi to i sedělo na GPS, že máme ještě takových 14km před sebou, nikoliv 10km. Depku odežene můj Kuki a Ciro, kteří nám fandí na Pinduli a doprovázejí a hecují nás i na Velký Javorník. „Chalani, už běžte dolů, abyste nás stihli v cíli. Vždyť ještě musíte z Pindule autem a zaparkovat někde ve městě!“

Hanka drží morál ze všech sil až na poslední vrchol. Dolů už to rozbalíme! Opatrně úvodním krpálkem dolů a jakmile je terén běhatelný, Hanka zavzpomíná na své tréninky před půlmaratónem. Cestou dolů jsme předběhly několik dvojic. Čím více se blížíme k cíli, tím více povzbuzujeme ostatní, aby se rozběhli s námi.

Před cílovou rovinkou na nás mává Jurko. Kuko s Cirom nás samozřejmě nestihli, no nevadí. A jsme pod obloukem, pípáme si cílový čas. Velká euforie! A z Hanky je ultra-žena, dokázala to! A jen tak mimochodem pro Hanku to byl trochu hec, ujít B7 – prý aby si vyzkoušela, jestli je horší porodit dítě nebo dát Beskydskou sedmičku :D Ještě v neděli na vyhlašování má Hanka trochu problém zadřepnout  se svalovkou k její 10ti měsíční dcerce, ale po 2 dnech se cítí mnohem lépe, takže její průzkum dal jasnou odpověď.