Ledopádová zimní pohádka

55. Brtnické ledopády

www.dalkovepochody.cz/brtnicke_ledopady.htm

oficiální trasa: 105km / 4050m+ / 20:36:44, aktivita na strava.com

výsledky: 2015.tonerman.cz/bl7.html

krásné fotky od Zdeňka Černého tady

Hospoda byla sice zasmrádnutá od cigaret, ale já mám radost z toho, že jsem konečně dorazila na nějakou stovku včas a měla dostatečnou rezervu dát si pořádný dlabanec. Talíř s kombem vepřová pečeně + slanina + uzené + zelí + HK + BK vypadal už na jídelním lístku neodolatelně, no na takovou štreku je třeba nabrat dostatek energie. Zapíjím to pifkem a se skupinou dalších stovkařů se přesouváme do ZŠ, kde se balíme na cestu do pohádkové zimní krajiny Českosaského Švýcarska.

Vyrážíme z Mikulášovic směrem k německým hranicím. To je zase tempo, dneska to všichni rozjeli obzvlášť rychle, to by byl trapas nepřidat se :) Po 4km nám na chatě na Tanečnici Peťo odpípne první čipovou kontrolu (takhle ty trénuješ, jo?? Příště přijď pěkně makat s námi!) Poběháme trochu po lesích našich německých sousedů, nemineme krásnou vyhlídku Stumbauers Eck a sbíháme zpátky domů, k Labi, do Hřenska – nejnižšího bodu v ČR (115 m. n. m.) Mimochodem, dnes je extrémně nízký tlak, cca o 50mbar nižší než obvykle, takže vlastně celá Ledopádová 100vka se dnes běží teoreticky o cca 420 výškových metrů výše (jestli jsem se dobře dohledala) – tak to se dnes podíváme i na úroveň Beskydských kopečků :D

Za první občerstvovanou nás čeká kontrola na krásné rozhledně – točící se schody až do nebes! Snažím se doběhnout Evku s Jirkou a dávají mi pěkně zabrat, protože je doháním až u Pravčické brány! Pomalu se rozednívá, Evka stále drží drsné tempo. Já už to asi nevydržím, nechám je běžet, tohle nedávám! Ale přichází další zpestření – výstup po žebřících na hrad Šauštejn, ten zpomalí všechny (už jen proto, že si musíme dávat přednost s protisměrem). V nedaleké krčmě dáme polévku a pokračujeme na další horolezeckou vsuvku, tentokrát na Rudolfově kameni. Připojili se taky Jarda a Přemek (se kterým jsem nakonec doběhla až do cíle). Do toho průběžně potkáváme Ladu, které nestačil minulovíkendový 24h mordor na Lysé hoře a aby si Ledopádovou 100 pořádně užila, zajde se občas neplánovaně podívat mimo trasu, abychom mohli ukrátit její náskok :) (myslím, že tohle je poprvé a naposledy, co jsem se s Ladou potkala na trase ultra trailu, bylo mi ctí).

Na trati je tolik krásných míst, zážitků, přátel – ať už to je kouzelná cesta zasněženými Úzkými schody, stoupání na Spravedlnost, na jejímž vrcholu Lucca s Marťasem nabízí skvělou spišskou hrušku, další čipová kontrola s Peťom, který mě obsluhuje jako královnu, občerstvovačka na Turistickém mostě, která vypadá jako malá párty mezi skalama, setkání s Pavlem, který mi 5-ti minutovým rychlokurzem opraví běžecký styl…

Poslední čipovka je v Brtníkách. Stejně jako loni je tu strašně narváno, je mi z toho ouzko, musím ven, venku je zima, Pavel už vybíhá, tak jdu taky, tady se mi nelíbí… Se mnou vybíhá i Přemek, naše dvojice se nakonec trhne a zbytek trasy běžíme spolu. Síly dochází, ale ve dvou se to lépe táhne a každou chvilku nasadí jeden z nás klus a ten druhý se „musí“ přidat. Taky doháníme skupinky z kratších tratí, takže další motivace zrychlit :)

Ještě jednou koukneme do Německa, prolezeme soutěskou Hermannseck a pádíme si to už definitivně směr domovina. Poslední tajná kontrola  – Honza je taková pohádková postava ultra trailů. Objeví se vždy ve správnou chvíli na správném místě, většinou si nás stihne i vyfotit a hlavně nás vždy pohostí samými dobrotami. Už jste někdy měli na ultra trailu domácí sushi? Jsem přesvědčena, že tohle se mi nezdálo, já ho fakt měla!!! Mňam! Zajedla jsem ho zelím a jablíčkem a raději jsme se s Přemkem více nezdržovali a pokračovali jsme na poslední neživou kontrolu. Další krásná rozhledna, Wiefberg. Nebýt Olafo-trailů, tak bych tolik výhledů asi nikdy nezažila, ať žijí rozhledny! Přes poslední kopeček to valíme prošlápnutou klikatící se stezkou polem do Mikulášovic, kde nás vítají organizátoři a rychlíci z předních řad, popř. z kratších tras.

Tentokrát jsem se sebou fakt spokojená. Díky skvělým parťákům jsem se nechala vyhecovat k pěknému výsledku. Jen mě mrzelo, že jsem tak trochu neplánovaně utekla z poslední čipovky Evči a Jirkovi. S Evčou jsme měly totiž připravený skvělý plán, jak se (pro uspokojení některých facebookových rýpalistů) u dveří do cílové budovy popereme, která z nás si odpípne čip dříve, protože na stovkách se má přeci závodit a bojovat o pozice… No nevadí, tuhle šou můžeme nechat napříště ;)

Prožila jsem asi své nejkrásnější ultra v ČR. Kombinace přírody Českosaského Švýcarska + zimní sněhové krajiny + parádních lidí + perfektně naplánované trasy je naprosto bezkonkurenční. Velké díky!