Ledopádová stovka 2014

Ledopádová stovka 2014

107km (podle GPS 114km bez výrazného kufrování) / cca 4400m+

www.dalkovepochody.cz/brtnicke_ledopady.htm

výsledky: 2014.tonerman.cz/bl7.html

Okolí České Švýcarska jsem si už dávno chtěla projít. Od nás je to kus cesty - až na druhý konec republiky, navíc volného času je stále méně a méně a víkend v okolí tohoto národního parku se nám prostě zrealizovat nepodařilo. Nezbývá, než si tuhle krásnou krajinu projít na stovce a nejlépe spojit to i s Lužickýma horama, tedy vyrazit na Ledopádovou stovku!

Dopravu mám naorganizovanou parádně - skoro měsíc dopředu kupuju lístek na vlak do Prahy (vyšel tak levněji) a z Prahy jedeme se Zuzkou v plném autě až do Valdeku. Skvělá zpráva - na stovku jede i naše spolužačka z gymplu Svaťa, takže se zase setkají všechny "3 čarodějnice" v plné kráse. Do kempu Valdek přijíždíme s dostatečnou časovou rezervou, dokonce tak dostatečnou že ještě ani nebyla spuštěna registrace a nezačali ještě ani vydávat večeře, které jsme měli rezervované. Objednáváme po malém pivním ionťáku, zdravíme se se známýma, pomalu se převlíkáme a balíme, nakonec došlo i k tomu výdeji čipů a map. Mimochodem, mapa byla okouzlující - ve stylu "jak se chodilo podle map, když ještě nebyly počítače a internet". Jednoduše ručně naskicovaná trasa bez měřítka!! se záchytnými body a barvy turistických značek jsou rozlišeny stylem čáry (samozřejmě s legendou: plná čára = červená, modrá = čárkovaná,...) Možná i proto se Zuzka definitivně rozhodla připojit se ke mně a mojí GPSce minimálně na první noční část :) Nakonec do sebe hážu ještě skvělou večeři - tak strašně dobrý řízek a tak strašně velký. Kdy já to stihnu vytrávit? Už tak přijíždím na stovku jako chudák (pozn. - jak říká můj drahý: "chudák je ten, kto sa nevie vykakať"). A tak se s těžkým břichem přesouváme do autobusu, který nás odváží do místa startu. Necítím se nejlépe, bude to těžké.

A taky že ano. Na startu je šílená kosa (aklimatizace z minulovíkendové mrazivé LH24 je tu tam)! Hned ze startu jdeme dost svižně, až se mi začnou hlásit lýtka. Natěstí při prvním pořádném stoupání sjezdovkou bolest odchází. Hned první kopec a taková radost - krásný strmák a totálně zasněžený! Užívám si výstup i následný seběh a se Zuzkou si chválíme podmínky, které na Lysé hoře minulý víkend chyběly. Pak už nastává taková klasika - co to dá, to poběhneme, jen Zuzka je na tom trochu lépe než já, tak kvůli mě místama zpomalujeme (ještě že mám výmluvu - nožky nestihly asi dostatečně zregenerovat po minulovíkendovém závodě).

Z první části trasy si nejvíce vybavuju tyto záchytné body:

1) zřícenina Tolštejn - nikde nebyla taková zima a tak studený vítr jako při stoupání na kontrolu na Tolštejně, a to zde byla kontrola hned 2x!!

2) vrchol Klíč - už na facebooku byly radostné ohlasy, když Olaf zveřejnil mapu trati, která vedla přes Klíč - tušila jsem, že to bude něco výživného a taky ano, krásný stoupák serpentinkama, na vrcholu kontrola a stejnu cestou zase dolů.

3) znovu Tolštejn, znovu zima, nahoře dávám výbornou zelňačku a vůbec se mi nechce ven z hospody do té zimy.

4) konečný bod první části - hospoda v Krásné Lípě, kam docházíme už za světla, resp. dobíháme (Zuzka si před nedávnem prošla část trasy z Krásné Lípy směr Brtníky a tak se na tento úsek tak těší, že letí do hospody jak vítr).

V Krásné Lípě dostáváme mapu druhé části trasy, dáme po gulášku, popř. vývaru, čajíka a můžeme vyrazit. Naspeedovaná Zuzka mi za chvilku zmizne za obzorem a já jsem přesvědčená, že ji uvidím až v cíli - nejen že dosavadní kilometry už v nohách dost cítím, navíc mě prakticky od startu pobolívá problematický kotník - někdy více, někdy méně, podle toho dokážu poběhnout. Náladu si během chvilky zlepším kocháním se okolní krajiny - přicházím do Kyjova, kde začíná stezska plná skalních útvarů a zledovatělých schodků, no samá sranda. Zacházím z trasy na povinné kontroly k Varhanům a k Ledovému sloupu a jak se vracím zpět na stezku, potkávám Johnyho, Adama a spol. Chlapci si tak trochu zakufrovali (směr nejvyšší kopec v okolí a znovu nazpět) a tak se mi podařilo stáhnout jejich cca 30minutový náskok. Říkám si, že by bylo fajn se chlapů chytit, ale jsou rychlejší, nestíhám jim. Potkávám je však v nedaleké hospodě (kontrole) u Vyskočilů. Dávám kofču a vybíhám s chlapama na asi 20km kolečko směr německá oblast Českého Švýcarska. Chlapi střídají běh a chůzi, tak se mi nakonec podařilo jejich tempo udržet - nějak mě namotivovali a chytila jsem druhý dech! Dokonce doháníme i Zuzku, která jde s Valim a tak se spojujeme do jedné velké grupy a prakticky skoro až do cíle jdeme spolu.

Ještě po rozhlednu Vlčí hora nám to pěkně šlape, pak si ale všímám celé skupiny - vypadáme hodně směšně, je na nás vidět ta únava a myslím, že každý z nás je rád, že cíl se relativně blíží. Ještě projít přes pár elektrických ohradníků (vesele vzpomínáme na Loučení s turistickým rokem), potom jednu velikánskou zacházku na vrcholek Hrazený a hurá dolů do cíle (cca 10km). Z Hrazeného část skupiny zaváhá nad pokračováním trasy a tak už jen ve čtyřech sbíháme dolů (Zuzka, Johny, Adam a já). Pomalu se stmívá, nasazujeme na poslední kilometry čelovky a mastíme si to posledním krkolomným úsekem do Valdeku. Hurá, jsme v cíli, před dveřma do hospody si navzájem potřeseme rukama a poděkujeme za společnost a fičíme si pípnout čip na cílové kontrole.

Se Zuzkou jsme si doběhly pro 1. místo v ženské kategorii. Co mě ale potěšilo více - ze 102 startujících stovkařů a z cca 80 stovkařů, kteří došli do cíle, jsme obsadili s chlapama krásné dělené 16.-19.místo! To je pro mě zatím nejlepší umístění a nejrychleji odběhnutá stovka (průměr 5.12km/hod).

V cíli jsem hodila sprchu a šla jsem si lehnout, protože mě opět nějak ovládla únava (opět to vyčerpání z nedostatku energie a neschopnost dát cokoliv do žaludku). Takže jsem prospala celý Ledobál a příchod spousty kamárádů do cíle. Jak jsem se v noci dověděla, Svaťa došla do cíle jako 3.žena a tak 3 čarodějnice obsadily pomyslnou bednu :) Holky předvedly perfektní výkon - obě dokončily svou první stovku! Ráno jsem u snídaně ještě dostala památeční list ze stovky a také pohár za první ženu v CSUT 2013 (Česko-Slovenský pohár v ultratrailu). Byl to krásný a náročný víkend.