Lazy a makadamy

Lazová 100 2015

https://lazovka.wbl.sk/2015.html

oficiální trasa: cca 109km / 3300m+ / 17:00:00, aktivita na strava.com

umístění: 44. ze 151 dálkoplazů v cíli

Už jste někdy jedli makadamiové oříšky? Já jepoprvé koštla u Peťa na chatě, pár hodin před startem Lazovky. Lazovka pro mě začíná být tak nějak tradiční oslavou narozenin, takže večer jsme dali povinně po víně a k tomu jsme zaměstnali ruce louskáním makadamů. Podobná zábava, jako když před vás položí misku pistácií nebo dýňových semínek - ne a ne přestat. Akorát že makadamy jsou jiné, jsou strašně tučné, tuk by se z nich dal skoro ždímat - to mi určitě dodá energii na zítřejší dálkoplazení! Ivan by měl ze mě radost, že drtím makadamy namísto cukrů :D

Po cca 2,5 hodinách spánku vyrážíme do Vrbového. Před startem ještě preventivně sypnu jedno imodium (dle rad zkušeného The Chosen One). Rado nám zapíše čas startu a spolu s Kristýnou vyrážíme na trať. Je to super, nikam se neženeme, pěkně zlehka se do toho pustíme. A ups, za chvilku nás někdo upozorňuje, že jsme minuly odbočku na Malú Pec, kde je první kontrola. Chjo, kufr hned tak ze začátku?! Oka, však poběhneme zpátky, je to je něco málo přes 2km zacházka. Něco ale není v pořádku, hlásí mi střeva. No, tak imodium není všemocné, makadamy ze mě doslova vytekly a jejich zbytky v mém těle mi dělají křečovitou společnost skoro až do cíle Lazovky :/ Ne, požít makadamy ve velkém množství  před zátěží  nebyl nejlepší nápad!
 

A pak už najíždím na klasickou Lazovkářskou vlnu - krásnými zelenými lesy přes Pustú Ves, na majestátní Bradlo, dále cestou hrdinov SNP do Myjavy. Před nekonečnou asfaltkou k Vaňkovcom spláchneme rozpálené hlavy vodou z místního cintorína - to byl dobrý nápad, tohle osvěžení jsem fakt potřebovala. Ve Vrbovciach se Kristýna trhla a její náskok už se jen zvětšoval - s úžasem jsem sledovala, jak mi při táhlém stoupání na Žalostinú mizí před očima.

Cestou se setkávám s dalšíma známýma i méně známýma spolubojovníkama a soustředím se ale hlavně na nejbližší občerstvovačku ve Filipovském údolí. A že se bylo na co těšit! Vyhrává tu pohodová slovenská muzika, stoly jsou plné jídla a pití. Jistě skvělou gulášovku musím pro klid střev odmítnout, ale ovoce a sladkosti do sebe láduju o 106. Ovocný radler je největší odměnou pro rozpálené tělo! Obsluha občerstvovačky nás obskakuje, nabízí dobroty všeho druhu a následně poctivě třídí odpad - jo, takhle bychom se k přírodě měli chovat!

Pokračuju na nejvyšší bod trasy - vrchol Velkej Javoriny. Rychlé občerstvení a hurá dolů. S klesajícím sluncem odchází horúčavy a cesta pěkně odsýpá. Přes Cetunu na památník ROH, okolo Vaďovského vrchu do Višňového na další krátké občerstvení. Jsem nadšená, protože poprvé tu na trase vidím Čachtický hrad za světla! Hrad mě tak očaruje, že při stoupání mě zavede pěšinka přímo popod hrad (na který ale trasa nevede) a tak musím traverzovat zpět na trasu L100. Ztratím sice asi 10minut, ale nijak se tím nevzrušuju a užívám si krásnou trailovou pěšinku na Veľký Plešivec za posledních slunečních paprsků. Z Plešivca už se kochám výhledy na noční krajinu ozářenou lampami z místních dědinek. Klesám do Šípkového a vím, že mě čeká posledních pár km po asfaltu.

Letos jsem si Lazovku opravdu vychutnala, i přes komplikace s makadamiovými oříšky :D Dokonce jsem si dala svůj stovkařský rekord (i když pravda, Lazovka nemá zrovna velké převýšení, ale i to se počítá). Díky Slavovi a jeho organizačnímu týmu, že jste nám připravili další parádní dálkoplazecký víkend!