Jesenická superhrdinovská stovka 2014

Jesenická stovka

bez pár šušňů 100km / 3800m+ / 17:44 + 0:30 penalizace

www.jesenickastovka.cz/

Po zveřejnění další stovky v Jeseníkách v letošním kalendáři dálkoplazeckých akcí jsem byla trochu nesvá. Dokonce jsem nabírala podezření, že si chtějí organizátoři trochu ulehčit práci. Proč bych měla chodit na akci, kde nejsou zabezpečené žádné občerstvovačky? To si můžu zajít na túru sama. Ale na druhou stranu, ono je to celkem výzva. Dokážu se nějak rozumně nabalit a dát celou tu štreku z vlastních zásob? A taky jsem začínala bádat, v čem by mohla být Jesenická stovka lepší-horší než Pradědovka, která se mi loni tak líbila. Potom organizátoři zveřejnili motiv trička a tím si mě získali. Jedu do Jeseníků a přivezu si s sebou na památku i tričko (mám jich sice doma plnou řiť, ale tenhle motiv se superhrdiny, jejichž příběh se promítá i do itineráře trasy, byl fakt originální).

V pátek se potkávám v Olomouci na nádraží s Petrem, na poslední chvíli přebírám v podchodu od Honzy GPSku po lehkém upgradu (Honzo, velké díky ještě jednou) a usedáme na osobáček do Šumperku. Po delší exkurzi Šumperkem s vynecháním centra města – jsme si dali tak trochu zacházku, teda rozcvičku – přicházíme k registraci, balíme závodní batůžky a tlačíme večeři. Jsem překvapená, jak je tu málo známých tváří, takové to „stovkařské jádro“ úplně chybí. S Lenkou se shodneme, že jsou tu nějak moc našlapaní borci.

Ve 23hod startujeme. Borci se fakt celkem rozběhli! Trať začíná po pár metrech krásným lesním terénem, jsem spokojená. Jen to dusno, proč musí být takové vedro? Naštěstí se občas příjemně ochladí při seběhu do vesniček v dolinách. Vše jde jako po másle. Sice mám pocit, že jsem oproti všem pomalejší, ale cítím se suprově. Jak si tak sbíhám po měkoučké louce, tak začne malé peklo – kotník se opět ozývá. Ach jo. Takže ti, které jsem předběhla, zase začnou předbíhat zpátky mě, protože směrem dolů přecházím z klusu do chůze. Následujících asi 15km přemýšlím, jestli bych to neměla zabalit, jestli to není o zdraví. Později se ve skupince baví někdo na téma, že dokud to není bolest, kterou je nutné tlumit léky, tak to snad není zdraví nebezpečné. Touto myšlenkou se uklidňuju prakticky až do cíle :)

Noc přebolím a těším se na svítání, protože po něm mě čeká ta nejkrásnější část trasy. Sice úplně stejná trasa, jakou jsem si prošla na Pradědovce, ale okolo Vražedného potoka na Šerák, Keprník, seběh do Červenohorského sedla a výstup k Pradědu… Jeseníky jsou tu vážně krásné (i přes davy turistů). Pod Obří skály mi to ještě šlape, držím se dua Piechowiczů (ach, jak já závidím těm holkám, které pobíhají po kopečkách se svými partnery – radost sledovat!). U Obřích skal ale na mě přijde strašný hlad, navíc fouká čerstvý ranní vítr, takže nasazuji dlouhý rukáv a skoro až na Šerák tlačím do hlavy, tj. výrazně zpomalím a celá skupinka přede mnou se ztrácí. Na Šeráku stihnu obdarovat Jirku zázračným sáčkem Iontia Probio – a prý fakt pomohl (děcka, tohle je prostě na dálkoplazeckou hnačku ten nej lék!!) Posilněna svačinou a ranními paprsky zase nabírám trochu rychlost. Přehlížím odbočku k Vozce, ale brzy se uvědomím a pokračuju po trase…

Kofola na Červenohorském sedle dodává další sílu. U Švýcárny doháním Vaška, který mi dělá společnost až do cíle. Myslím, že přede mnou Vašek ze začátku utíkal, když mě za sebou zahlédnul, ale pak jsme se shodli na tom, že jsme se vzájemně oba dobře nakopli a díky tomu jsme udrželi až do cíle slušné lazarské tempo :)

Následuje ještě spousta kilometrů, ale nejtěžší úseky máme za sebou a zbytek trasy už je pohodovější. Zpestření přichází na Skřítku, kde nás kontrola obdaruje ovocem a kofčou (a opět zde poznávám osobně dalšího z „fejsbůkových“ přátel Martina, podobně jako jsem poznala Pavla na kontrole na 5BV – tahle setkání jsou fakt milá). Od Skřítka už celkem trpíme, čeká nás hodně asfaltu. Ale dobojujeme a dobíháme do cíle v čase 17:44hod. No jestli se nepletu, tak zatím můj nej stovkařský čas (i když ona to nebyla úplně úplně stovka, nějakých pár set metrů chybělo – i s malým blouděním). A vlastně ještě jsem dostala 30min trestných, že jsem netrefila jednu tajnou kontrolu (a to jsem na ni skoro došla, jen jsme se shodli, že nás GPSky navádí jinam, tak jsme to otočili nazpět).

V každém případě to byl krásný den! Jeseníky mají svoje čáro. Stále jsem měla tendenci porovnávat Jesenickou s Pradědovkou a asi jsem pochopila Tomáše, který je přesvědčený, že nechce mít z Pradědovky okruh (i přesto, že by měl jednodušší organizaci on i účastníci, tak uznávám, že pokud nedělá okruh, otvírá se více možností k vytvoření záživnější trasy s minimem asfaltu.

Organizátorům Jesenické stovky ale patří velký dík a poklona k organizaci příjemného víkendu. Jsem moc ráda, že jsem byla součásti celé akce! A taky posílám gratulace medailovým závodníkům, především těm dvěma kočkám-stíhačkám, které doběhly do cíle v čase okolo 15hod, fakt krása!