Inovecká 45

Dálkový pochod a běh Turistického klubu Filosof Pohronským Inovcem
45km / cca 1600m+ / 6:34h

můj GPX záznam zde
výsledky zde

Facebook je zabiják času, ale někdy si tuhle moderní vymoženost nemůžu vynachválit, především co se týká organizace dálkových pochodů a ultratrailů. Na Inoveckú 45-ku jsem narazila poměrně náhodně. Místo konání cca 15km od svokrovců, u kterých jsem hodně dlouho nebyla na návštěvě (stydím se), takže za jeden víkend pořeším hned dvě velké události!

Po skvělé sobotě, kdy jsme se kromě nejbližší Kukiho rodiny setkali na malé soukromé párty i se spoustou přátel, vyrážíme v neděli ráno do Novej Bane. Kuki byl celý týden nedoléčený od bacilů a bylo jasné, že tahle akce by ho mohla dostat zpět k paralenu, takže volíme logicky: první 11km úsek na Veľký Inovec jdeme spolu na pohodu. Aspoň to nepřepálím! :) Tempo drží Kuki a z výletní rychlosti přechází na posledních cca 2km do bufetového tempa (čti: "čím blíže jsme ke krčmě, tím více zrychlujeme"). Dáme společnou foto na vyhlídce, kde mě Kuki upozorňuje, abych nohama nezakrývala slovenský národní znak (viz foto níže). Dále se rozdělujeme - Kukmen zpátky do Bane, já taky, ale po trase Inoveckej 45.

Před námi byla poměrně mezera, tak s sebou trochu hnu, abych doběhla nějaké kolegy. Po skvělé občerstvovačce na 22.km (s vlasními eko-kelímky samozřejmě) se trochu utřese naše sestava a s Marekom a dalšíma 2ma chlapama stoupáme znovu na Inovec. Oproti jižnímu svahu je tento úsek mnohem více zasněžený a polo-rozbředlý neušlapaný sníh nám dává celkem zabrat. Trať byla avizovaná jako běhatelná, ale díky těmto zimním podmínkám z toho byla makačka. Jak řekl velitel Štefánik trailu Maťo - skvělá příprava na Kysuckou 100 :) Jak je známo, já běhací asfaltové úseky nemusím a na takových pasážích se mi kluci trochu oddalují. Jakmile ale přejdeme do terénu, znovu se chytám a kluky doháním.

Pro zpestření se na chvíli dostanu mimo trať a musím křížit cca 100m zasněženou louku. Mířím si to k cestě, u které je pár malých dědinských domků a pěkně uštěkaný strážce. Psisko středního vzrůstu na mě vkuse huláká. Nechci před ním utíkat, tak jen držím rychlejší krok pryč z jeho revíru. Potvora malá ustavičně štěká, pronásleduje mě a 2x se mi čumákem dotkne lýtka. Už mi začíná stoupat adrenalin, tak se otočím na psa a říkám mu: "Vždyť už jdu!" Uf, zabralo to, potvora se vrátila zpátky ke svému domu...

No a pak už jen pár kilometrů přes lesíky a jsme nad Novou Baňou. Uteklo to ani nevím jak (aby ne, když normálně chodívám jen na 100vky). V cíli mě čeká vysmátý Rado, gratuluje mi a s účastnickým diplomem mi předává krásnou keramickou medaili za 2. místo v ženách (no nebyl to závod, ale prostě čas nám kluci odměřili).

Tak konečně jsem si obešla i nějaký kopeček v okolí Levic. Díky Radovi a jeho bandě, že mě vytáhli na tenhle suprový zimní výlet!