HV Šumava 2013

07.06.2013 23:30

Horská výzva Šumava

7.-8.6.2013

cca 74km / 2200m+ / 12:22hod

 

Horská výzva mě zaujala už minulý rok. To jsem ale ještě neměla na tuto akci zpracovanou parťačku z B7 2011 Zuzku. Tento rok jsme se Zuzkou pojaly Horskou výzvu jako výborný trénink na blížící se Beskydkou sedmičku a domluvily jsme se, že si spolu dáme Šumavu a Krkonoše. Pro mě bylo velkým lákadlem i fakt, že jsem ani jedno z pohoří dosud nenavštívila (hamba mi, hlavně že sousední Slovensko mám prochozené křížem krážem).

Do místa startu Zadova jedeme autem spolu s Tomášem a Jurou. Máme přes 3hodiny na převlečení, jídlo, registraci. Okukujeme příchozí závodníky. Mimojiné skenujeme 2 holky "tak tyhle určitě konkurence nebudou, ty na to nevypadají" - nakonec nás tato dvojice Červíků dost potrápila, holky valily, co jim nohy stačily!

Ale popořádku: Na start jsme se postavily hned do druhé lajny (to se mi na B7 nikdy nepodaří). Po odpočítání startu všichni vyběhli běsným tempem - pravá, prudký kopeček dolů - levá - já jsem se skoro roz... ale udržela jsem se na nohou a pokračujeme po silnici. Všichni furt běží a já volám na Zuzku, že nesmíme furt běžet, ať to nepřepálíme. Zuzka plná euforie a možná i trochu unešená davem stále běží a já mám celkem problém ji přesvědčit, že se mnou to tak dlouho nepůjde. Jsem přeci dálkoplazec, běhat moc neumím :) Za chvíli tempo polevuje - proti nám najednou vidíme masu čelovek, která po zakufrování otáčí směr. Tahle situace se v první hodince zopakovala asi 3x!! Bloudíme po lesních cestách, v jeden okamžik se celá skupina lidí roztrhla do všech směrů. To už mi nedalo, použila jsem svůj ženský orientační nesmysla a podařilo se mi Zuzku přesvědčit, že tudy se na trasu napojíme. Věří mi i další dvojice chlapů a možná někdo další - odvážlivci :D Ale trefila jsem, výjimečně.

Dále už je trasa jasnější, možná je to tím, že se už více soustředíme na značení. Tempo máme slušné, ale já cítím, že jsem ten úvod přepálila. Zuzka musela neskutečně trénovat, uhnala mě jako malou holku. Cítím stehna a postupně je každý rozběh těžší a těžší. S myšlenkou "co bolí, to roste" se uklidňuju, že jen trochu tvaruju svalovou hmotu.

Na cca 40km si tak říkáme, kolik je asi před námi ženských týmů - 5, 7? Zuzka vytahuje vymoženost moderní doby internet v mobilu a s úžasem hlásí krásnou 3. pozici. Baby před námi 6min, za námi 40min. Za chvíli dorážíme na kontrolu a personál hlásí odstup od 2. ženského týmu 12minut. Zároveň nás jeden z kolemjdoucích závodníků ujišťuje, že tyhle holky to ke konci vždy roztočí a že musíme hodně máknout. Já to vidím reálně, protože podle profilu trasy už nás čeká skoro samé stoupání a to je moje. Jenže to, co na profilu mapy vypadá jako krpál z letošní trasy LH24, to je ve skutečnosti stoupání podobné výstupu na Lysou po červené asfaltce z Ostravice. Pomyslné lehké stoupání je vlastně nekonečná skoro rovina proti proudu potůčku. Tahle pomalá a táhlá stoupání nás - holky z Beskyd - celkem ničí. Třešničkou na dortu je asi 2,5km rovná lesní cesta - já myslela, že je na mapě nějaká chyba, ale my jsme skutečně šli tak dlouho rovně! Po tomhle úseku už zbývalo jen posledních pár stovek metrů, krásný seběh sjezdovkou a ruku v ruce spokojené dobíháme se Zuzkou na 3.místě v kategorii ženy.

ZHODNOCENÍ HV:

Na seriál Horská výzva jsem četla spoustu negativních názorů. Podle mnohých je seriál více o reklamě a médiích než o lidech na trase. Bohužel musím potvrdit, že závod měl zcela jinou atmosféru než "obyčejné" stovky, o kterých se až tolik neví a jejichž kouzlo jsem tento rok objevila. Pozitivní je, že na každém rohu byli fotografové, takže snad budeme mít spoustu fotek z kontrol i z trati :D Za poměrně vysoké startovné jsme dostali ne zrovna nejkvalitnější tenké tričko, ještě navíc bílé (takže skutečně jen jako noční košile). Na staru i v cíli byl sice moderátor s mikrofonem, kdo je ale zvyklý na pozitivně naladěného a vtipně ukecaného moderátora z akcí Libora Uhra, tak tento výkon moc neocení. Přišlo mi smutné, že jsem nikde neviděla samotného pořadatele pana Zittu (pokud jsem tedy nějaký jeho příhovor neproseděla ve stanu s registrací). Považuji za automatické, že se hlavní organizátor pozdraví na startu se závodníky a popřeje jim mnoho zdaru. Značení trati - přiznám se, že začátek jsem tolik nevnímala, spoléhala jsem se na dav, později bylo značení postačující (bílé fáborky s logem RP). Občerstvovačky na trati byly průměrné - já jsem vyjídala čokoládu, polomáčené sušenky, jablka a chuťově skutečně geniální koláče s tvarohem a ovocem. Odolala jsem rohlíkům, salámu, rozinkám. Chyběla obyčejná sůl. Obsluha na kontrolách příjemná. Trasa byla zklamáním - na Šumavě jsou kopce hodně táhlé, placaté a navíc mezi nimi bylo mnoho kilometrů téměř bez převýšení. Avizované převýšení přes 3500m se nekonalo, na nějakém GPS záznamu jsem viděla necelých 2200m+. V cíli nás dorazila informace, že kousek vedle je hotel, kde se můžeme osprchovat. Těch údajných cca 600m jsme se nechaly odvézt od kluků autem - ještě že tak, stoupák jako hovado a podle mě to byly dobré 2kilometry! Naštěstí i zpět dolů jsme ukecaly chlapy, co se zrovna dosprchovali, že nás svezou. S tou mojí mega svalovkou na stehnech bych to asi nedala!

Co mě ale mrzí nejvíce, že jsem měla možnost postavit se na stupně vítězů vedle první dámy Beskyd Kláry Rampírové, která je mi vzorem. Klára skončila s Kristýnou Skalickou jak jinak než na prvním místě (s náskokem před námi jen cca 40min, protože holky hodně kufrovaly a Klára měla navíc nějaké zdravotní komplikace). Vyhlášení vítězů bylo ale bohužel až v 18hod! Já jsem se vezla autem s klukama z Třince a ani by mě nenapadlo je držet na Šumavě do večera, když ještě navíc měli po 20hod zavírat část D1 kvůli demolici mostu. Takže postavení na bedně jsme se Zuzkou oželely - hold, budeme muset podat perfektní výkon na B7 :)