Beskydský víkend - hledání 5BV

5BV (pět beskydských vrcholů) 2013

cca 130km / cca 4500m+ / 30:58hod

www.5bv.cz

Procházeli jsme zrovna přes Podolánky, když se někdo z naší skupiny rozvyprávěl o jídle a já si začala živě vybavovat famózní chutě sladkých francouzských vín a francouzských sýrů všeho druhu! V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám doma v lednici otevřenou flašku Chateau Grand Picard Bordeaux a nemohla jsem se dočkat až si vychutnám další skleničku...

Vínko je v poháriku, můžu se rozepsat o své druhé, tentokrát úspěšnější účasti na 5BV :)

Do závodu nastupuju v týmu se zkušeným stovkařem Peťom, u kterého mám jistotu, že to spolu dobojujeme až do cíle. V pátek večer přijíždím do Rožnova a se známýma stovkařema sedáme na jednoho pivního ionťáka. Peťo přijíždí jen cca hoďku před startem, tak se jdeme rychle akreditovat. Do batůžku si balím sladkosti, chlebíky s hořčiicí a tlačenkou (tady se na občerstvovačky nehraje, každý jde na vlastní pěst), pití a náhradní botky. Tento týden mi zamítli reklamaci běžeckých trekových bot (cca po 700km se trhá podrážka a je mi oznámeno, že to je mechanické poškození - no ještě, že mi to vysvětlili, já myslela, že to je spálené od sopečné lávy). Staré boty se na posledních 2 akcích neosvědčily, tak na poslední chvíli objednávám nové Merrellky. Chci se nastavit na minimalistickou obuv, tak natvrdo kupuju super minimusový model - bude to bolet, ale nějak začít konečně musím! Mám tu i super nepromokavé poncho, ale to nakonec neberu - vždyť má v noci napadnout max. 2mm srážek!

Ve 22hod to startuje, na obrazovce vidíme náš první cíl: Tanečnice (Vsácká). Peťo šel pro obálku se závodní kartičkou a já koukám do mapy, kudy se na Tanečnici vydáme. Za sebou slyším radící se hlasy: "...tady přes Radhošť..." Nedá mi to a závodníky upozorňuji, že na tuhle Tanečnici opravdu ne :) Přichází Peťo s obálkou a společně s dalšími 2mi stovkařskými týmy vyrážíme do boje. Tak nějak to samo vyplynulo a bez předchozího dohadování postupujeme závodem všichni spolu - Lenka, Eva, Kamil, Tom, Peťo a já. Tvoříme famózní skupinu ženského, mužského a mixového týmu :)

Po pár minutách na trase začíná jemně mrholit. Je dost teplo, takže je to příjemné a já ubezpečuju skupinu, že tohle mrholení předpovídali. Ale ono prší stále více a více. Moje promokavá větrovka je za chvilku zcela mokrá. Ještě na Tanečnici to jde, užívám si blátíčka na trase (a že ho tam je). Na další vrchol (Lukavice) už jdu prakticky non stop promrzlá, nějak se nemůžu zahřát. Na kluky jde navíc spací krize a trochu zpomalují (Peťo má za sebou dlouhou cestu za volantem za silného deště a pátečního provozu - nic moc takto před závodem). Od Lukavice se začneme stáčet zpět na západ směr Smrkovina. Procházíme územím, které znám z loňské 5BV - tehdy mi červená CZ-SK hraniční turistická značka lezla na nervy, protože jsme tu stejnou trasu pendlovali za vrcholy tam a zpátky, ale dnes je to tu pohádkové. Pomalu se rozednívá a užívám si krásného svěžího lesa prosvětleného slunečními paprsky. Konečně jsem se taky začala zahřívat. Na Smrkovině dostáváme info o dalším vrcholu - Čertův Mlým, jupííí! Domácí půda, na to mám chuť. Je to sice hodně daleko a navíc budeme muset jít i dost po asfaltu, ale logicky se musíme začít stahovat blíže k Rožnovu, tj. zpět na základnu.

Procházíme osadou Gruň, kde dáváme v hospodě oběd. Pěkně na pohodu, kofča, pivko, papáníčko a chlapci si navíc zdřímli. Takto posíleni můžeme opět vyrazit na trasu. Začínám už cítit celkem nohy, mám obavy, abych si neublížila (přetažení šlach, namožnení achylovek apod.) a tak ve Starých Hamrech (cca po 60km) pro jistotu přezouvám na klasickou obuv. Jo, to je jiné kafe - jako bych po nebíčku chodila. Z jižní stany obcházíme Smrk do Podolánek a pokračujeme po lesních cestách na Čerťák. Cesta nahoru je báječná - konečně pořádné stoupání a navíc krásným lesem. Na kontrole na Čerťáku se mě "kontrolor" ptá, jestli jsem to já... no jo, to je Pavel, kterého znám z facebooku - konečně se poznáváme naživo :) Jak jsem tak trochu tušila, dalším cílem je Velký Javorník. Pecka, tuhle trasu mám prošlápnutou. Peťo mě upozorňuje, abych nescházela do Ráztoky a nazpět na hřeben Pusteven (jak vede trasa B7). Haha, nedělej si srandu a raději pojď, ukážu vám krásnou stezsku - na Pindulu klesáme po černé značce. Na Pinduli pak potkáváme tým, který končí po 4. vrcholu a vrací se na základnu. Nechce se mi věřit, že poslední 5. vrchol bude tak daleko.

Jak se na Javorníku ukázalo, poslední vrchol byl podle mého očekávání na hřebenovce Veřovických vrchů, a to až na jejím konci! Kopec Oprchlice ani neznám (tak daleko se při tréninku nikdy nedostanu). Vše by bylo v nejlepším pořádku, kdyby Peťa nenapadl velký nepřítel - pan vlk. Utrpení jeho mužských partií si pořádně neumím (ani nechci) představit. Uvědomuji si, že Peťo má problém. Ale je dost velký na to, aby usoudil, kdy jde do tuhého a je třeba skončit. Proto dokud jde, tak se jej snažím podpořit. Po společné domluvě se se zbytkem skupiny domluvíme, že nás nemají čekat a před 5. vrcholem nás opouštějí. Náš tým už to nějak dobojuje. Společnost nám skoro až do cíle dělají ještě Hanka s Radimem (přidali se k nám už cestou na Čerťák).

Za Oprchlicí to začíná - moje druhá noc = halucinace. Jsem přesvědčena, že ty 4 oči v dálce v lese jsou 2 vlci, kteří nás teď sežerou, později se na nás rozbíhá veverka se vzteklinou, která mě určitě kousne a nakazí, nechybí nějaké ty kočky v lese a završuji to, když pak dole v dědině usedám na chodník a Peťovi vysvětluji, že tady na zastávce není lavička. Ve skutečnosti je zastávka ne za mnou, ale o 5m dále a je v ní lavička... Při vstupu do Zubřího nás ještě probudí 2 velcí stěkající psi na ulici - milí domácí obyvatelé nechali pro jistotu pootevřené brány, aby měli závodníci trochu adrenalinu. Když už přicházíme do Rožnova, jde na mě spací krize - kousek se rozběhnu, opřu o zábradlí a než mě Peťo dojde, usínám. Vypadáme ve městě jak pár alkoholika s feťačkou, shodujeme se :D Na posledních cca 2 kilometrech Peťa ukecám, ať zkusí běh (nemůže to přeci bolet o tolik více jako chůze a bude to rychlejší). Statečně dobíháme do cíle těsně před 5hod ranní.

Díky, Peťo, za ten boj - vyhráli jsme ho :) A díky všem ostatním za super společnost.