Bánovské peklo v ráji všemi deseti

Bánovská stovka 2014

cca 105km/4200m+/22:56hod

bn100.webnode.sk/

výsledky: 2014.tonerman.cz/b7.html

Moje první Bánovská 100vka (2013) se nesla v duchu minimalistické obuvi. Velkou část trasy jsem prošla s Honzou, který obul Vibram Five Fingers a povyprávěl mi o minimalistickém běhání. Tak mě pro tento trend nadchnul, že jsem si pár týdnů na to koupila svoje první 5ti prsťáky a následovaly další minimalistické kousky vhodnější pro začátečníky. Letos jsem pokračovala v myšlence minimalistické Bánovské stovky a obula jsem si (poprvé na dlouhou trať) VFF tentokrát já. Sice jen na první půlku trasy, ale za to bez následků a bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Pro druhou část trasy jsem přezula pro jistotu do klasických bot (New Balance minimus), protože jsem věděla, že mě čeká více asfaltových úseků.

K samotné akci: do Bánoviec přijíždíme s Ivanom a s Pavlem v pátek veček. Pivní ionťák, po štamprlíčku, dlabanec na zaplnění žaludku, výklad trati, večerní diskuze, krátký spánek - klasická příprava před stovkou.

V sobotu krátce po 5té hod nás Johnny odstartuje. Nechápu, jak se všichni ženou, mi je už teď takové teplo! Předběhne mě opravdu hodně lidí - ale je pravda, že to nechci přepálit a nijak extra neženu. Na první živé kontrole mě chlapi uklidňují, že bude hůř, že pečák teprve začne.

Na Jankovou vršku ztratím asi 10minut, když přehlédnu fáborku a motám se po lesíku. Za chvíli najdu správnou cestu a už si můžu užívat tu nejkrásnější část trasy, která mě očarovala už loni - i přesto, že tady tehdy byla mlha a neměla jsem ani tušení, o jaké krásné výhledy jsme byli v minulém ročníku ochuzeni.

Kousek před první velkou občerstvovačkou to na mě jde: začínám se péct. Poslouchám šum v korunách stromů a s velkým očekáváním ňufám sebemenší vánek, který by mě schladil. Občas vánek nepřijde a já vdechnu horký suchý vzduch, jako když otvírám doma troubu, abych zkontrolovala, jak se peče koláč, jen ta vůně a pohoda nějak chybí... Dohání mě Tom s Honzou, se kterýma pokračuji prakticky až do cíle.

Na kontrole na Kšinianskej poľane přichází slast - chlazená kofola, chlazený radler, geniální domácí pochutinky všeho druhu. Nabití energií pokračujeme dále, ale slunce nás brzy vyšťaví. Shodneme se s Honzou, že nemá smysl se hnát za časem, protože tohle by mohlo být o zdraví. Na první letní stovce je třeba se aklimatizovat. Proto prakticky za každým kopečkem usedáme do stínu a na nějakou minutku oddychujeme. Prostě si to užíváme, konečně nějaká stovka "do pohody"! Honza má z počasí celkem radost, protože prý se potřebuje aklimatizovat na závod v Andoře (no cca za půlkou trasy už hlásí, že by i stačilo, že už se cítí aklimatizovaný :)

Kontrola na chatě na Baske znamená oddych s kapustničkou a chlazenými nápoji. Dále ať už v lesích u pramenů nebo v centru Trenčianských Teplic u kašny ve formě rybky pluvající proud vody, chladíme rozžhavená těla a hasíme žízeň. Lázenští hosté v centru města po nás pokukují přísným okem, jejich děti spíše závidí, že ve svátečním oblečení nemohou vběhnout pod kašnu s námi.

Další záchytný bod (kromě pár pramenů a krčmy v dědině, ve které jsme seděli dobrých 30min) je občerstvovačka na Peťovke s báječnou ochotnou obsluhou, která nám nabízí další a další dobroty. To stejné v bleděmodrém je na poslední živé kontrole v Dubničke, holky jsou tady stejně přívětivé. Tyto dvě kontroly už absolvujeme za tmy, kdy i zaprší a nelapáme tolik po dechu. Do cíle docházíme po nekonečných téměř 23hodinách! Ptáci už začínají ladit první ranní tóny a brieždenie je za dverami.

Bánovská stovka byla letos kvalitně nažhavená. Co mě teda mrzí - doufala jsem, že Johnnymu zdlábnu větší množství těch dobrot, které nám se svou partou po trati nabízeli, ale v tom teple to fakt nějak nešlo. Velké díky za skvělou akci. Nedokážu vytknout jediné mínus! Pokud zdraví dovolí, určitě chci zažít Strážovské vrchy pod taktovkou Johnnyho i příští rok.