Bajkal 2014

Před rokem se u nás v práci zastavil Marek Šimíček, aby nám ukázal svou knížku o Bajkalu "Procházky po rovině". Šílený Marek, který se neztratí nikde v divočině, který přežije snad kdekoliv, který nejí, když zrovna není co... Prý že se na Bajkal chystá i v roce 2014 a vzal by s sebou i případné zájemce. Nepotřebovala jsem dlouho přemýšlet. Zrovna "procházky po rovině" sice nejsou to, co by mě - hory milujícího turistu - lákalo, ale zamrzlý Bajkal v kombinaci se stanem a jedním velkým batohem, tam někde daleko od domova nedaleko mongolských hranic... Teď nebo nikdy!

Doma jsem tento návrh podávala po malých porcích a Kukimu se to vůbec nezdálo. Shánět péřovou bundu, kvalitní spacák, lehký stan, vyrábět sáňky atd. Ani nevím, jak se mi to podařilo, že Kuko jednou přišel s otázkou "tak co ten Bajkal, kedy ideme, čo bude treba?" A žačali jsme se chystat :)

Tímto moc děkuji všem, kteří mi pomohli s vyřizováním a s výbavou,bez nich by to bylo mnohem těžší! Vřelé díky kamarádům:

Mišce a Stanke za vyhledání nej letenek,

Zuzce za pomoc s vyřízením víz,

Nadi za půjčení spacáku a za pomoc s vybavením lékárničky,

Peťovi a Lence za pomoc s výrobou sáněk,

Martinovi za půjčení stanu,

Duške s Ivkem z Dunajky pri Ivanke za úschovu auta a za vřelé pohoštění po návratu,

a v neposlední řadě Markovi za průvodcovství, překladatelství a půjčení bundy, bruslí, záchranných hrotů do ledu,...

Jak to tak bývá, z velké skupiny rádoby zájemců postupně ubývalo, až vydrželi ti nejodvážnější a nejvíce natěšení. Na Bajkal nakonec s Markem vyrazil Martin (jeli vlakem měsíc před námi a protože jim nevyšel původní plán - návštěva Mongolska - jeli spolu na sever Bajkalu, aby udělali přechod Bajkalu od S k J). Na konci března jsme z časových důvodů sedli na letadlo směr Irkutsk já s Kukim. Martin odjel těsně před naším příletem domů a do bajkalské divočiny vyrážíme ve třech...

Náš původní plán byl projít od jihu na sever k ostrovu Olchon (největší ostrov Bajkalu), podle kvality ledu a rychlosti přesunu (chůze/brusle) jsme měli zbytek pobytu trávit někde na Olchonu. V Rusku byla letos zima stejně mizerná jako u nás, proto jsou podmínky více jarní. Musíme měnit plán - jedeme rovnou k Olchonu, chceme jej obejít (celkem obvod cca 200km).

ZÁSADY našeho průvodce:

Zásada č. 1 - nezpotit se (zpocený eskimák = mrtvý eskimák)

Zásada č. 2 - nezdržovat skupinu

Zásada č. 3 - nezavázet

Zásada č. 4 - neodmítat jídlo

SOBOTA 29.3.2014

Brzy ráno vyjíždíme z domu, u Ivka s Duškou v Dunajke pri Ivanke necháváme auto, pokračujeme busem Ba-Wien. Na letišti mi vyhazují z batohu kempingovou plynovou bombu - ještě že mi Martin nechal jednu náhradní bombu u Marka v Irkutsku! Přestupujeme v Moskvě, kde si na letišti dáváme předražené pifko a boršč. V letadle Moskva-Irkutsk s námi (v uličce) sedí velká paní, která neumí vstát a když chceme jít na WC, musíme ji obejít, resp. obkročit - celkem tělocvik.

NEDĚLE 30.3. 2014

Přílet do Irkutska, kde nás čeká Marek. Jedeme busem a tramvají na autobusovou stanici, odkud odjíždí Marshrutka (soukromý minibus) k pobřeží Bajkalu do města Sakhyurta (cca 3,5hod cesty za 600Rub/os.)

Pozn.: 1 cesta MHD Irkutsk je 12Rub, platí se řidiči při výstupu (bus) nebo průvodčímu, který prochází po tramvaji.

Cca okolo 15hod skládáme sáňky a vcházíme na zamrzlý Bajkal. Mezi Olchonem a pevninou jsou v nejuzším místě nejsilnější proudy a nejtenší led. Musíme dávat pozor a obcházet na ostrov oklikou. ŠOK - propadl se pode mnou led!!! Stihla jsem se instinktivně předklonit a rukama hned vyšplhat. Za 2metry znovu pod vodou (jsem v šoku, nesoustředím se na to, kam šlapu), není tu skoro žáden led, okolo nás jsou malé otevřené kaluže! Převlékám se a Marek nás bere větší obklikou (je to sice dál, ale za to jistější cesta). Přecházíme na Olchon a spíme za mysem Unhuy. Stan máme na ledě, ale velmi blízko pevniny, je celkem zima od země. V noci slyším praskat trhliny. Kuki pak v noci uklízí venku odpadky - nějaké zvíře je rozházelo okolo stanu a Markovi sežralo 1/2 chleba (salám nechalo - nějaká vegetariánská liška nebo co).

PONDĚLÍ 31.3.2014

Postupujeme suchou nohou po JV pobřeží Olchonu až na tábořiště vzdálené cca 25km. Cestou se kocháme, okukujeme ukrytou pytláckou kamennou chatu na pobřeží - tady budeme trávit líbánky, Kuki bude rybařit a já každé ráno zaběhnu přes horský masiv pro chleba :) Pro nás je to odpočinkový den, Marek dal o cca 8km více, když se vracel pro rukavice a porušil tak první 2 zásady ;) Naštěstí je krásný slunečný den, bezvětří a my máme romantiku u horkého čaje na ledě. Spíme v krásném tábořišti za mysem Ukhan, u kterého je obrovská louže o průměru cca 10m - uniká zde methan. Od díry se táhne dlouhá trhlina. Alespoň nemáme problém s nabráním vody.

ÚTERÝ 1.4.2014

Těžký den! Probouzíme se do mírně zasněžené krajiny, ale noc byla teplá. Celý den se díváme na mys Izhimey, za kterým máme kempovat a terý se vůbec nepřibližuje! Celkem cca 34km (vím, že to není tolik, když jsem za normálních okolností schopná dát za den stovku, ale tady to bylo s minimálním energetickým příjmem a taky s kocháním). V kempu potkáváme Poláka Piotra, jehož stopy jsme včera zahlédli. Piotr je tak trochu šílený, ale jinak naše krevní skupina - chvílema mám pocit, jako kdyby byli s Kukim bráchové :)

STŘEDA 2.4.2014

Dnes jdeme na pohodu. Cestou se kocháme a fotíme u jeskyně plné rampouchů. Docházíme do osady Uzury, kde je meteostanice (a také pracoviště jedné z Irkutských univerzit). Marek tady vyžebrá kus chleba (balený krájený, vyrobený před 16ti dny) a pokračujeme do vnitrození. Mezi Uzury a Peschankou přespáváme v malé opuštěné chajdě s kamny. Všude okolo jsou pastviny - hovna, kam lidské oko dohlédne :) Marek domluvil na zítra oběd u babky, která bydlí nedaleko za kopcem. S Kukim jsme ještě před večeří zašli pro další vodu a cestou jsme si prošli útesy s výhledy - krása!

ČTVRTEK 3.4.2014

Ráno odnášíme batohy do domu k babce a jdeme se projít na mys Khoboj. V létě tu bývají stovky turistů, teď to tu máme celé jen pro sebe! Okolo 16.30hod přicházíme k babce. Po chvíli pochopíme - babce přijela návštěva (rybáři), sežrali "náš" oběd a ožrali se. Babka je úplně na mol! Rybáři se nabízí, že jedou do Peschanky a že nás můžou svézt, souhlasíme. Všichni jsou tak opilí, že si nedokážou zapamatovat, odkud jsme, stále se opakovaně ptají na náš původ a jména. Babka nás zve do kuchyně, bordel, jaký si neumíte představit!!! Po domě chodí slepka, kočka,... Rusové nabízejí vodku a vybízejí nás, ať jíme (na špinavém jídelním stole jsou dva talíře s kostma a se zbytkama). Říkám Markovi, že raději nechci pít, tak vysvětlí Rusům, že jsem těhotná :) Chlapi dají pár panáků a pak se začneme balit do auta. Vepředu sedí ten nejopitější muž Sergej, šoféruje ten nejmladší a vypadá, že má i nejméně vypité. Se mnou, Kukim a Markem sedí vzadu (bez sedadel) sympatický Volodej. Cesta je jako rallye, celkem adrenalin, abysme se nepřevrátili. Najednou sjíždíme po strmé cestě z útesu dolů - všichni doufáme, že neselžou brzdy. Ufff! Oddychla jsem si a říkám, že snad už nebudou kopce. Marek mě "uklidňuje" - nebudou, jedeme na led (oficiálně je cesta na ledu již uzavřená pro tenkou vrstvu ledu, ale místní po ní stále jezdí, taky se tu letos už 19aut utopilo). Znovu děs a hrůza! A Rusáci přitom slíbili, že pojedeme po pevnině... no šofér (Volodejův syn) se chtěl vytáhnout. Do toho všeho v autě řve rádio, resp. písničky z USB flashky, při každém hrbolu se pohne reprák a praští mě do holeně.

Konečně přijíždíme k rybářům na dvůr. Jsou pohostinní, donesou na stůl vodku, suchary, chléb, pro mě čaj a syn připraví hovězí s těstovinama - podává se doprostřed stolu na pánvici a každý dostane lžíci. Asi se Rusům líbím (aby ne, když skoro nevidí ženskou a já mám na sobě stylovou ušanku a vojenský zelený šál). Přitahují ke mě jídlo, abych se nemusela natahovat, jeden mi neustále líbá ruku... Mladý syn je nucený připravit další jídlo (prý dievočka má ještě hlad). Když nese pánev, zakopne a polovina mu vypadne na prašnou zem. Usměje se se slovy "Ces´t la vie" a už má přezdívku mistr selavi :D Večer stavíme na dvoře stan.

PÁTEK 4.4.2014

Ráno se sbalíme, popijeme čaj se sušenkama a pomalu odcházíme na vodu, abysme se podívali na rybáře v akci. Oni jedou autem. Než dojdeme k jejich stanu, jsou ugrilované čerstvé ryby - mňam! Ve stanu je díra v ledu, ze které vytahují síť s rybama a taky tam mají pecek (na které grilují ty ryby). Sledujeme, jak to mají pěkně a jednoduše vymyšlené.

Pojíme ryby, rybí polévku, chlapi dají "čučuk" malinký panák vodky na Bajkal, na ryby, na nás,... a po dlouhém loučení odcházíme po ledu (resp. po hlavní cestě na ledu) do hlavního města Olchonu Khudziru. Marek domluvil ubytko a stravu v hotelovém komplexu - jako dobrovolníci nemusíme platit, jen pomůžeme každý den 3-4hod s prací. Konečně dostáváme teplou večeři a teplou (horkou) sprchu!

SOBOTA 5.4.2014

V 9hod jdeme snídat, já jdu pak pomoct v kuchyni. Chlapi se nedočkali Reného, který je měl zaměstnat a tak se do oběda flákají. Po obědě ještě něco málo porobíme a pak se procházíme po měště. Večer máme rozpálenou saunu - paráda!

NEDĚLE 6.4.2014

Po snídani jdeme zase do práce. Jak umyju nádobí, dá se se mnou do řeči René a povídáme až do oběda (o mých ulatrabězích a jeho ultra závodech na běžkách a o založení sportovního klubu v Khudziru,...) Po obědě jdeme s Kuki na projížďku na kolech. Odpoledne jsem se na nádobí vybodla a tak vypadá kuchyň večer jako po výbuchu, ani není navařené, kuchařka má na háku.

PONDĚLÍ 7.4.2014

Chtěli jsme pokračovat v cestě po ledě okolo ostrova, ale dostáváme zprávu, že led se hodně topí a není to bezpečné. Zůstáváme tedy ještě jeden den v Khudziru. Máme v plánu navštívit poštu, galerii, skálu Šamanku,...

ÚTERÝ 8.4.2014

Zajednali jsme si u místních auto, které nás veze k ostrůvku Ogoy. Na ostrov jdeme po ledě (OK), navštívíme svatyni na ostrově a začneme stavět tábořiště. Nevěříme vlastním očím, když se večer v dáli objeví "šalený Polák" Piotr. On zásadně chodí, nevozí se a dnes si dal fakt do těla! U ohně navážeme na včerejší rozlučkovou párty. Bereme si číslo na Piotra - navrhuje společnou večeři v Irkutsku.

STŘEDA 9.4.2014

Opouštíme ostrov Ogoy a kráčíme do vnitrozemí Olchonu, kde nás má u hlavní cesty nabrat Marshrutka. Stihneme se i pobalit a najíst. Místo, kde čekáme, je další z mnoha posvátných míst na Olchonu. Někteří řidiči tu i zastaví, aby se poklonili, jiní vyhodí minci nebo zlomenou zapálenou cigaretu z okna. Marshrutka přijíždí na čas a veze nás do přístavu. Na pevninu se přesouváme na vznášedle. Nestačíme se divit, jak hodně roztál led za těch pár dní. Teď už bychom tou stejnou cestou neprošli, jako když jsme šli na Olchon.

V marshrutce s námi jede mistr selavi s rodinou (manželka a 2 děti). Shodli jsme se s chlapama, že 1) mistr musel být hodně opilý, když si začal s tou škaredou paní, 2) se nedivíme, proč rybáři tráví tolik času v práci a tato práce je pro ně radost :)

Námi projité trasy:

Modrá - pondělí 31.3., cca 25km, JV pobřeží Olchonu

Červená - úterý 1.4., cca 34km, JV pobřeží Olchonu

Modrá - středa 2.4., cca11km (bez večerní procházky po útesech), cesta do Uzury a do vnitrozemí k chajdě

Růžová - čtvrtek 3.4., cca 22km, procházka na mys Khoboi

Modrá - pátek 4.4., cesta od rybářů do Khuziru, cca 20km

Červená - neděle 6.4., projížďka na kole, cca 17km v kopcovitém terénu

Žlutá+zelenkavá - úterý 8.4. a středa 9.4., cesta na ostrov Ogoy a zpět na Olchon k hlavní cestě přes hory, cca 16km

ČTVRTEK 10.4. + PÁTEK 11.4.2014

Procházky po IRKUTSKU - památky, pomníky, kostely, focení s Gagarinem, s Leninem, hledání již zrušené hospody u Švejka, nákupy matrjošek, oběd s Piotrem, holandský Amstel ve sklenici Zlatý Bažant za 58Rub, velká tržnice s ovocem, zeleninou, rybami, sladkostmi, skvěle ruské koláčky a bonbóny často plněné zkaramelizovaným kondenzovaným mlékem, nocleh u Markovy vegetariánské kamarádky,...

Poznali jsme malý kousíček obrovské krajiny, prošli jsme malinkou oblast velikého Bajkalu, poznali jsme místní obyvatele, jejich způsob života. Viděli jsme tak málo z Ruska a přitom nás to tak naplnilo a zažili jsme toho strašně moc. Viděli jsme Bajkal v období, kdy zde turisté téměr nevkročí. Město, které v sezóně žije, ulice jsou plné aut, lidí a poutačů na výlety autem, lodí, na kolech, poutačů na masáže a jiné služby - za naší návštěvy jsme tu občas potkali v ulicích jen pár místních obyvatel, nějakou tu krávu, nebo psa. Mělo to své kouzlo a byl to nezapomenutelný výlet!

Pokud byste chtěli zažít podobné dobrodružství, kontaktujte Marka: www.bajkal700.cz

Facebooková stránka Martina, který vyrazil přes Bajkal s Markem a později se oddělil: www.facebook.com/pages/Martin-na-cestach/603279179764366