Zalesněný Travný na otočku

Travný Trek 2014

cca 13km / 750m+ / 1:29:21

web: Festival sněhu

výsledky: vysledky.timechip.cz/#2014/81/travny-trek

Motto: Travný Trek je připomínkou hrůzostrašného stanného soudu za německé okupace (letos 70. výročí) a následných poprav, v souvislosti s podporou místních obyvatel partyzánům. Hora Travný byla jedním ze svědků těchto událostí.

O Travný treku jsem slyšela už po prvním ročníku, kdy závod vychvaloval soused Pepa (zúčastnil se všech 3 ročníků). Vždy mi do toho něco vlezlo, ale letos jsme s 3.adventním víkendem prostě počítali a přihlásila jsem se nejen já, ale i můj Kuki. Jenomže Kuki než aby si se mnou šel zaběhat, tak si raději ve středu zvrtnul na volejbalu kotník a nasadil na cca 3 měsíce ortézu :/ Takže na poslední chvíli volám za Kukiho náhradníka Honzu a v sobotu ráno se vydávají 3 Příboráci do Morávky.

Jediné, co bych organizátorům asi vytkla, je rozdělení do kategorií Strong (povinně pro registrované sportovce) a Klasik - přijde mi to trochu zbytečné. Ač tyhle krátké běhy nejsou moje specializace, svědomí by mě nepustilo přihlásit se mezi „hobbíky“ a tak se spolu s dalšími až 5ti ženami stavím já-dálkoplazec na start v kategorii Strong.

Už před startem je zřejmé, že se klube krásný slunečný den. Jdu se rozklusat na běžecký ovál hned vedle budovy základny (základní škola) a ujišťuji se, že mi v krátkém rukávu zima nebude. Nechávám na sobě 2 trička a do auta odhazuji rukavice. Start! Kupodivu se vedoucí skupina nerozběhne nijak děsivě, ale jejich tempo stačí na to, aby se mi po pár metrech začali vzdalovat. Jsem asi první v pořadí, kdo přejde v kopci z klusu do chůze. Jak řekl Pepa: „Drž se Kláry a bedna je tvoje!“ Jasně jsem viděla, že se před Kláru dostala Lucka (která za poslední rok hooodně zrychlila), dále do ženského pořadí jsem nedohlédla. Držím se Kláry, která má za sebou ze zdravotních důvodů několikaměsíční pauzu od tréninků a na jejím tempu do kopce je to trochu znát. Dokonce ji v kopci předbíhám, ale moc dobře vím, že její okamžiky slávy začnou při seběhu.

Na krátkém 13ti kilometrovém okruhu jsou 3 kontrolní stanoviště s občerstvením. Lok ionťáku přijde vhod a kousek banánu cca za 2/3 stoupání taky. Ke konci stoupání cítím, že se začínám dostávat do tempa (kéž by byl ten kopec aspoň 2x delší!) Na vrcholu se nijak nepozastavuju a rozbíhám se dolů. Terén je parádní, akční – lehký poprašek sněhu, sem tam přimrznuto, moje X-talony mě fajně jistí. Aby nebyla taková nuda, začne mi při zrychlení za vrcholem téct z nosa i z očí, takže na střídačku odfukuju a otírám oči – jó adrenalin musí být, přeci nebudu trasu skenovat oběma očima najednou!

Průběžně myslím na Kláru – kdy mě asi doběhne? Daří se mi předběhnout pár kluků, už jsme celkem hodně dole. Dokonce na mě přichází i pomyšlení, že by mě Klára doběhnout nemusela :D Velký omyl! Jen pár výškových metrů před cílem za sebou slyším paličky a je mi úplně jasné, jaký průběh závodu bude následovat. Klára mi za ten kousek stihla nadělit asi 40sekund. Fakt borka, jak si to z toho kopce valí! Pro mě prostě paní šampiónka.

Do cíle dobíhám těsně před hranicí 1,5hodiny – spokojenost. Dovídám se, že přede mnou běžela ještě jedna borka, která mi nandala 10minut. Fuha, tak tohle už jsme úplně někde jinde, nádhera! V cíli počkám Příboráky, pozdravím se se známýma tvářema, dáme fajnou zelňačku a čajík a valíme si to rychle domů, neb z domu hned vyrážíme s Kukim zkontrolovat vánoční trhy v Bratislavě…

Krásná akce s rodinnou atmosférou se symbolickým startovným a skvělým servisem! Děkuji pořadatelům, že mi dali příležitost podívat se po dlouhé době na krásný beskydský vrchol Travný.