Sportovně-společenské setkání v Tatrách

M E M O R I Á L Jozefa PSOTKU 2014, XXX . ročník

james.sk/articles.asp?portal_id=1&pageid=38&id_dependency=9321&akcia=1

1. etapa: Sliezsky dom - Poľský hrebeň cca 3,3km / 500m+ / 36:47

2. etapa: Hrebienok - Sliezsky Dom cca 6,2km / 560m+ / 195m- / 56:27

Celkový čas 1:33:14, ztráta na první ženu 0:21:18 - to vypadá děsivě, já vím :D

Memoriál Jozefa Psotku je zařazený do Malokarpatského pohára v horskom behu. Poprvé jsem se o tomto závodu dozvěděla asi před 4 lety jak jinak než od horala z Gerlachova Miša. Tehdy pro mě byla účast na takové akci  nepředstavitelná, ale  v průběhu minulého roku jsem celkem nabrala zkušenosti s horským během (nejvíce se tomu horskému běhu jednoznačně přiblížil Grania Tatr), i tu kondičku jsem jakž takž nabrala (lepší už to se mnou stejně nebude), tož jsem byla moc ráda, když mi Zuzka s nadšením napsala, že by se mnou do toho šla.

Abysme plně využily možnosti a kapacitu osobního auta na cestu do Tater, nabídla jsem možnost spolujízdy na facebooku. Velmi rychle zareagoval organizátor Hostýnské osmy Lukáš (velmi zábavný a vtipný to šuhaj), že by se se svým kámošem Milanem přidali. Paráda, aspoň bude veselo! Před odjezdem domlouvám ubytování u Luboše v Gerlachově a odvoz na start závodu (nakonec i na páteční prezentaci) na Sliezskom dome.

Páteční večerní příjezd do Gerlachova, rychle něco do žaludku, vyzvednutí startovních čísel na Sliezskom dome, krátké decentní  posezení u ionťáků a rychle do postele. V sobotu ráno nás Mišo odveze na start, kde máme ještě spoustu času na psychickou přípravu. Startuje se po trojicích, kromě Zuzky máme naplánovaný společný start ještě s Lindou, která u nás poprvé zazářila, když vyhrála 24hodinovku na Lysé hoře (no prostě dobrá borka). Takže jsme se sešly vlastně 3 milovnice dlouhých horských distancí - co my tu vlastně děláme, na takové rychloakci? :D

3,2,1 štart! Automaticky pouštím Zuzku i Lindu před sebe, však ony jsou trochu jiná kategorie. K mému překvapení mi holky až tolik neuběhly, Zuzka se vzdálí trochu více, za Lindou se dofuním se ztrátou pouhých 12sekund. Jenomže toto byl můj "trumf" - časovka, která má profil pouze stoupající a téměř neběhatelná. Moc dobře vím, že holky mi nadělí několik minut na druhé, více běžecké časovce.

Ovšem nechme závod závodem, je po časovce, my se občerstvíme ionťákem a keksíkem a vystoupáme posledních pár výškových metrů po řetězech na sedlo Poľský hrebeň, kde to jistí horská služba. "Chalani, tož kde máte to páľené?!" Včera večer se totiž Robo dušoval, že nám za jeden fajnový uleje. Šup tam s ním - hmmm, fakt bylo fajnové - a s parádní náladou se ve skupině přesouváme přes sedlo Prielom. Na Prielomu zkontroluju, jestli tam nemají leší páľenku než vedle (ale zase abyste si nemysleli, to byly jen také babské koštovací panáčky) a z vesela klesáme směr Zbojnícka chata. Při sestupu mi lehce zvedne adrenalin neznámý závodník/turista, když nám dolů pošle dárek v podobě většího kamene. Moc tomu nerozumím, proč jediná Zuzka upozorňuje na letící střelu, ale já už stejně nestihnu ani zareagovat. Prý byl ten šutrák celkem namířený směrem k mojí hlavě, no naštěstí se odrazil od skály tak, že ho zastavila jen moje ruka a částečně kotník. Au! :/

Abych přišla na jiné myšlenky, trochu jsem přidala a svižněji popoběhla na občerstvovačku u Zbojníčky. Za chvilku mě dohání i Zuzka a Iveta a spolu si poskakujeme dolů na Hrebienok. V protisměru potkáváme davy lidí (však je krásný den, byl by hřích nevyjít si nahoru). Turisti vidí naše startovní čísla, vůbec jim není podezřelé, že nijak moc nespěcháme a do toho se spolu bavíme a smějeme, no prostě krásně nás mnoho z nich povzbuzuje do "závodění".

Na Hrebienku trochu spočneme, ale abysme moc nevychladly, nechámesi se Zuzkou za chvilku odpočítat start druhé časovky. Povzbudím Zuzku, ať jí to šlape a během chvilky ji za horizonty tatranské magistrály ztrácím z dohledu (Zuzce to běží fajně, nakonec doběhla jako 2. v kategorii ženy, horští běžci). Funím si to svoje, občas předběhnu nějakého turistu, popř. nějakého muže z kategorie veteránů - když už nic jiné, tak alespoň většinu padesátníků jsem dokázala na časovkách "dát" :D

Stoupání na magistrále je za mnou a v dáli se začíná rýsovat Sliezsky dom. Terén už je běhatelný, tož to zkusím a doprd... Začíná se mi valit křeč do lýtka, magnezko mám v ledvince u Zuzky - skvělá taktika! Musím to trochu vyklepat a rozmasírovat. Snažím se alespoň trochu rozběhnout, ale nemůžu moc nabírat rychlost, protože při každém došlapu cítím, že křeč se chystá propuknout. Až asi posledních 200m před cílovou čarou se opravdu rozběhnu, v cíli hned padám k zemi a valím magnezko od Zuzky.

Fuj! Bylo mi toto treba? Ale bylo! Byl to krásný závod, na kterém se vystřídaly měřené časovky se společenskými přesuny po trati. Na jakém jiném krátkém závodě si takhle v klidu pokecáte, na jakém jiném závodě si na trati dáte štamprlu s horskou službou, na jakém jiném závodě kousek od baráku si vyběhnete mezi 2000m+ štíty?

Vysokotatranský víkend jsme v neděli završili návštěvou zrekonstruované chaty pod Rysmi. Kluci se hecli a vynesli nahoru cca 30kg pelet. Na kousíček jsem se hecla i já (napříště, když bude více času, si s sebou vezmu krosnu a naložím si pár kilo na celý výstup - supr trupr trénink!) Na chatě se potkáváme s Petrou, která včera taky běžela Psotkáč, a její kámoškou (mimochodem s Petrou jsme se potkaly také v Chamonix, když jsem doběhla do cíle TDS - jak je ten svět malý). Dole u Štrbského plesa dáme malý oběd, v hospodě se pro změnu potkáme s klukama od Karviné (s nima byl mj. organizátor Nezmara Maky, taky včera běželi Psotkáč). Mimochodem, setkání s Moravákama bylo ještě i před startem Psotkáče - náš spolužák z gymlu Honza si s přítelkyní vyjel zahorolezit, tak nás přišel povzbudit do závodu...

Takový krásny sportovně-společenský víkend v Tatrách jsme si dali!