Krásné Kysucké Kopečky all-in-one 100

Kysucká stovka 2014

cca 120km / 5500m+ / 21:38h

www.kysuckastovka.wbl.sk/

První březnový víkend - Kysucká 100vka je tady. Mám velké obavy, jak ji zvládnu, protože letos nebude na trase této "zimní" 100vky téměř žáden sníh a kolena dostanou hodně zabrat! Z loňského ročníku si pamatuju hlavně to, že jsme šli skoro stále po tmě, nekonečnou cestu po hřebeni po sobotním rozednění, táhlé stoupání na Velkou Raču v hlubokém sněhu, spoustu halucinací během druhé noci...

Letos bylo všechno jinak! Na start závodu se stavím spolu se Zuzkou. Úvod je pohodový a tak se Zuzkou stihneme popovídat, co je nového a tak :) Celkem fajn to ubíhá, jen trasa vypadá úplně jinak - některá místa vůbec nepoznávám (sníh udělal své). Zanedlouho přibíháme pod jednu z dominant K100 - Ľadonhoru. Občerstvíme se a vyrážíme k vrcholu, abychom se druhou stranu mohli vrátit zase zpět na občerstvovačku. Mám tak trochu problém - přes týden jsem si hrála na frajerku a byla jsem se proběhnout po nově objevené cestičce. 2 x 6,5km v minimusech (přes špičky) pár hodin po sobě pro nohy, které po asfaltu téměř neběhávají = pomsta lýtek. V podstatě jsem se stavěla na start závodu už se svalovkou v lýtkách a při výstupu na Ľadonhoru jsem si svůj stav poprvé pořádně uvědomila, jauvajs!

Pokračujeme po trase, cestou potkáváme samozřejmě spoustu známých. Většinu trasy jsme se míjeli s Ivanem a s Emilem. Kluky jsem dlouho neviděla a jen jsem zírala, v jaké jsou formě. Když jsme se spolu párkrát rozběhli, střídali se Zuzka, Ivan a Emil ve vedení a já jsem s hrůzou přemýšlela, jak dlouho jim tohle tempo může vydržet. Ale nějak jsem sejich udržela. Před svítáním přichází na Zuzku krize. Nemusí ani nic říkat - poznám to podle toho, že jí bez problému stíhám :) Energii nám ale začne dodávat vycházející slunce, které stoupá z poza ranní mlhy. V tu chvíli si začnu uvědomovat, že jsem se Kysuckými kopečkami nestihla minulý rok vůbec pokochat. Slunce ozáří celou krajinu a Kysuce se nám představují ve své plné kráse. U rozhledny na Bobovci si děláme kýčovitou fotku s azurovým nebem, dáme krátkou kochací pauzu a pokračujeme dále - na vrchol Veľkej Rači. Výstup jde celkem fajn, ale asi v polovině stoupání Zuzka náhle přepne na závodní režim. Zkouším se jí držet, aspoň dohoníme Ivana a Emila, kteří nám trochu utekli. Nestačím zírat, jak to Zuzka mastí. Jak dlouho jí to může vydržet? Kousek pod vrcholem mi Zuzka uteče z dohledu, ale při sestupu z Rače ji zase doháním, když hledá na rozcestích správný směr. Pokračujeme na vrchol Príslop - cestu hledáme dost obtížně a divíme se, že tu není žádná vrcholová kontrola. Myslím, že hodně lidí přes vrchol nechtěně ani neprošlo (náročné na orientaci). No aspoň my to máme s čistým štítem.

Dole v Dedovke dáme polévku a Kofču, na živé kontrole v Oščadnici ještě lupneme presíčko. Pokračujeme stoupáním na Kalinův vrch a já po x-té přesvědčuju Zuzku, že se má přidat ke klukům, kteří jdou rychleji, aby kvůli mě nemusela zpomalovat. Za chvilku ji ztrácím z dohledu. Najednou ztratím žlutou značku a nevím kudy dál. Loni jsme se v tomto místě trochu ztráceli v mlze, takže si pamatuju jen to, že někde směrem doleva musím vystoupat... No volám Zuzce, aby mě nasměrovala, ale nezvedá mi telefon. Po chvilkce se zorientuju, naberu správný směr, označím si kontrolní nálepku pod Kalinovým vrchem a sbíhám do Oščadnice. Po chvilce mě dohání rychlík Emil! Do toho mi volá Zuzka - prý kde je ta kontrola, že šli špatně a teď jsou znovu u rozcestníku... :) V Oščadnici nás Zuzka dohnala a pokračujeme ve třech. Do kopců jsem pomalejší, tak doháním parťaky při sestupu. Zuzka ale zase začíná nabírat rychlost a na občerstvovačce v Čadci je chvíli před náma.

Stoupáme z Čadce směrem na Chotárny kopec a já hlásím, že se nebudu hnát a že si půjdu svoje tempo. Zuzka s Emilem mizí v dáli. Cesta zase pěkně ubíhá, zanedlouho jsem v Nesluši a klušu si to na druhý konec dědiny na kontrolu v místní ZŠ. V rychlosti se občerstvím a pokračuji na poslední stoupání ke kapli v Majtánkách a dál na vrchol Tábor. Značím si vrcholovou kontrolu a těším se ze svého výkonu - dneska budu mít moc hezký čas! Po pár minutách klesání křižuji lesní cestu a je mi do pláče - nemůžu najít značení trati a GPSka mi hlásí nesmysly. Ztrácím drahocenné minuty, pobíhám po cestě tam a zpátky a čelovku mířím do všech směrů. Najednou je uvidím - asi 5 odrazek vedle sebe značí správný směr - jak jsem je mohla přehlédnout?! Sestupuju až do Kysuckého Nového Mesta a podle GPSky směřuji k cíli. A další zádrhel - GPSka kecá, navádí mě někam jinam! Další ztráta času, pobíhám po městě a ptám se místních na cestu ke sportovní hale. Do cíle přibíhám strašně naštvaná a nadávám si. Čas mám sice parádní (vzhledem k mým dosavadním výsledkům), ale té ztráty na posledních kilometrech je mi fakt líto. Zuzka s Emilem byli nakonec v cíli 48min přede mnou.

Další krásný horovíkend za mnou. Díky organizátorům za Kysuckou 100vku, která byla téměř bezchybná (ale příště si prosím ještě trochu toho sněhu na trase). Velké díky patří Zuzce, která mě několikrát skvěle potáhla a bez které bych v tak krásném čase do cíle nedorazila. Obávám se, že na dalších 100vkách uvidím Zuzce už jen záda, protože ona ještě zrychlí. Mám to ale skvělou BéSedmičkovou parťačku, no ni? :) Slibuju, že potrénuju, abych na B7 tolik nezdržovala.