Nezničitelní se hrnou do Beskyd!

Nezmar Ultra Trail 2014

www.nezmarmaraton.cz

dle propozic 107km / 5787m+ / 24:57hod

díky zacházce a lehkému prodloužení trati natočeno na GPS 120km a nějaký ten výškový metr navíc

výsledky: www.nezmarmaraton.cz/vysledky

Otevření registrace na Nezmara bylo naplánované na víkend, kdy jsme se potulovali po trase Bánovskej 100. Závod organizoval Maky, který má na svědomí také letošní první a velmi úspěšný ročník Perun Sky Marathonu, trať slibovala nejextrémnějsí parametry na domácí půdě, navíc se závod konal pod hlavičkou České Skyrunning asociace. Tož o to bude rvačka, tady si musím zajistit startovní místo! Poprosím Hanku, aby mě po spuštění registrace zapsala, no po návratu domů se nestačím divit, jak pomalu se startovka plní, aby se ve finále vyšplhala jen k 90ce závodníků. Mnohem větší zájem je o sesterskou trať s lidštějšími parametry o maratonské vzdálenosti. Oni se snad toho ultra zlekli, či co :D

Povím vám, přátelé, já jsem zjistila, že jsem asi tak trochu vertikální úchyl. Největší kopce na TDS, kterých se většina závodníků nejvíce obávala, jsem si vychutnávala cestou vzhůru jako tu nejlepší belgickou pralinku. Začínají mě přitahovat výškové metry – čím více, tím lépe. A samozřejmě musí být na ultra vzdálenosti (tak nad 90km) – však mi trvá 20km, než našlápnu tělo na provozní teplotu, tepovku a spalování… No prostě Nezmar Ultra je trasa dělaná jak pro mě. A když se to skloubí s podzimním depresivním počasím plným mlhy a mrholení, které může některé slabší povahy odradit od postupu na trati, o to větší je pro mě akce výzvou!

Před startem se znovu ujišťuju, jestli jsem zvolila správnou obuv – Inov8 X-Talon, které jsem pro nedostatek sněhu minulou zimu pořádně ani neotestovala, mi mají teď ukázat své kouzlo na zcela rozbahněné trati. Organizátor mě uklidňuje, že trať není moc tvrdá (že snad mají na Třinecku měkké kameny či co), asfaltu bude taky minimum, takže ač by si chlapci takové boty na 100km neobuli, já do toho jdu. Ultra přeci musí bolet, abych si ho zapamatovala! Uklidňuje mě, že Pavel volí stejné obutí.

Blíží se půlnoc, jdeme pod startovní oblouk, přejeme si mnoho zdaru, užíváme si postavení v první lajně s eliťákama (ono totiž na start dorazilo nakonec jen 51 odvážlivců, takže tentokrát se tlačenka do první lajny nekoná), odpočítáváme a start! Jak už je zvykem, na startu vidím v rámci závodu Zuzku naposledy, ta se požene na bednu v ženské kategorii, takže se těším až na shledání v cíli. Vím, že to tu bude samý natrénovaný borec, takže mě vůbec netrápí, jak se bořím v startovním poli dolů a dolů.

K trati není co dodat – byla přesně taková, jakou ji slibovali: stále se opakující nahoru (většinou po sjezdovce) a zase dolů, a to s minimem rovinatých pasáží, no nádhera! Boty drží skvěle, ani bych nepotřebovala v tom bahně hůlky - což nemůže říct např. jedna z kolegyň, která si pro obavy z těžké trekové obuvi nazula silničky a ač je nespočetněkrát lepší běžkyní, v tomhle beskydském marasu jsem vedle ní pánem já :)

Trať byla skvěle značená, za normálních podmínek jak pro malé děti, ovšem v husté mlze během první noci jsem měla i s GPSkou co dělat, abych se na ní udržela. Nakonec jsem zformovala dvojici s Pepou – super jsme pokecali, tak jsme si sedli, že jsme si navíc natočili na trati cca 6-8km kolečko navíc. To jsme zjistili, když jsme podruhé přišli do stejné dědiny se stejnou krčmou – takže znovu na tu občerstvovačku pod sjezdovkou „Co tu zase děláte?“ a znovu po sjezdovce nahoru a nahoře napodruhé už zabočíme na správnou stranu! Je třeba si tu trať vychutnat naplno :D

Na trati se k nám do party přidává ještě Petr. Mezitím nás několikrát předbíhá Markéta. Já prostě obdivuji tu odvahu „raději běžím a tipnu si směr, než abych se podívala do mapy a zorientovala“ – musela si nadběhnout hodně kilometrů, no klobouk dolů, že to psychicky udržela a po x-tém kufrování to nezabalila! S příchodem druhé noci se k nám Markéta raději přidává do skupiny a vzhledem k lehké únavě spolucestujících přebírám na část trati velení a udržuji směr. Jsme jedni z posledních na trati, organizátor je z toho lehce nervózní (no jo, když elita už je v cíli a normálních dálkoplazů se na tuhle úchylárnu moc nepřihlásilo). Prý byl ten jeden úsek za dne velmi nepřehledný a závodnící bloudili – se nedivím, v noci to jdeme čistě podle GPSky a stihnu si i skoro-vypíchnout oko při prolézání přes popadané stromy (ponaučení: pokud ti čelovka svítí úzkým kuželem do dálky, nezaregistruješ periferním viděním tu větev, co se ti blíží k oku!)

No abych to neprotahovala – do cíle jsme dorazili! Ten závěrečný úsek (skoro jediný odporný asfalt na trati) sice neměl slibovaných 10km, ale alespoň 13km, ale Maky, odpouštím ti ;) V cíli pifko, zbyla i nějaká zelňačka, byla skvělá horká sprcha, spaní v supr tělocvičně… Ráno ještě blesknu Zuzku na bedně (rvala se na trati o první místo, co to šlo, nakonec ji jedna konkurentka o pár minut utekla, škoda!), klucí nás berou autem domů, dáme společnou pozdní snídani a takto krásně za slunečné azurové neděle uzavíráme náš ultra víkend.

Velké díky organizátorovi za tak skvělou trať a za parádní občerstvovaly s ještě parádnější obsluhou! Zorganizovali jste to na jedničku! Příště nás jen tolik nestrašte s limitama, ať si to můžou užít i pomalejší nezmaři ;)

Nezmar je dle encyklopedie v původním významu expr. výraz pro nezdolného, nezničitelného, nezlomného, vytrvalého tvora. Označuje se tak člověk pevný, houževnatý, vytrvalý (i ve významu neodbytný). JSEM NEZMAR! Jste taky tak úchylní na extrémní dálkoplazecké výzvy? Tož to příští ročník neváhejte!