Lazová 100 2013

https://www.lazovka.wbl.sk/

106km / 3050m+

19:25hod

Po Kysuckej se pouštím do své druhé stovky. Vzhledem k náročnosti prvního pochodu jedu na Lazovku s přesvědčením, že když jsem dala Kysuckou, tak Lazovka a další stovky musím dát s přehledem taky. V Příboře mě vyzvedávají opět Ivan s Braňom a pokračujeme do Nového Jičína, kde nabíráme Radku. Do Vrbového (místo startu) přijíždíme v noci po 22hod, okolo 23hod se tiše plížím do internátního pokoje, kde na mě čeká volná postel. Po 5ti hodinách zvoní budík, přípravy na start začínají. Vycházím s Radkou - má GPSku, takže se jí držím jako klíště. Na pochodech tohoto typu mě nejvíce děsí představa, že někde zabloudím a budu mít problém se se svým orientačním nesmyslem znovu najít. Taky je to celkem demotivující, když na takové dlouhé štrece zakufrujete a nabítráte nadbytečné km.

Jak se dostaneme z Vrbového do lesa, začne stoupání a já zjišťuju, že mám jiné tempo než Radka. Předbíhá nás mimojiné klučina v bílém klobouku - ten klobou znám, ten jsem viděla už na Kysuckej a měl super tempo. Loučím se s Radkou a začnu pronásledovat bílý klobouk, pod kterým se ukrývá Emil. Emila se držím až do cíle - má velmi rychlý krok a je chodec, nikoliv běžec. Takže když občas poběhnu, stíhám Emilovi tak akorát. Ano, skutečně někdo chodí ještě rychleji než já!!! :)

Lazovka měla úžanou trasu - na začátku krásné lesy, pro mě i poznávacího charakteru (pomník Štefánika na Bradle, pomník ROH,...), po cca 10ti letech se vracím pod Čachtický hrad. První krize přišla na nekonečné asfaltce do Vrboviec, to mě dostalo. Druhá krize přišla při seběhu z VelkejJavoriny, kdyz se mi ve střevech začali ženit všichni čerti. Pár odskoček do lesa s průjmem a křeče v břiše mě trochu brzdily, ale já hlava paličatá přeci dojdu do cíle. Emil mě taky hodně podržel - nebýt něho, někde na kontrole bych určitě skysla. Od Čachtického hradu jsme šli už po tmě, závěr vedl opět krásnými lesy.

Di cíle jsme dorazili podle mých představ (nastavila jsem si pomyslný limit 20hodin). Uložila jsem se do spacáku a "vychutnávala" si bolavé nožky a obrovský puchýř na patě, který se objeliv už asi na 5. kilometru (v tu chvíli mi bylo jasné, žebudu muset do další akce koupit nové boty).