Jesenický úlet – tohle dálkoplazi nedělají

Jesenická 100 2015

www.jesenickastovka.cz/

oficiální trasa: cca 103km / 4150m+ / 16:15:00, aktivita na strava.com

umístění: 27. z 123 běžců v cíli

Jeseníky jsou krásné! V květnu je spousta krásných závodů-pochodů. Ale člověk nemůže být všude. Nakonec na poslední chvíli odkupuju startovku od Martiny, která se nemůže zúčastnit – však se zajdu trochu vyklusat po Lazovce ;)

Na startu J100 je spousta nadupaných borců, podobně jako minulý rok (kdy byla první žena cca o 3hod dříve v cíli než já!) Takže žádné velké ambice, jdu si to užít. Ve 23hod startuje ze Šumperka hluk téměř 200 běžců. Valí si to krásnou širokou pěšinkou směrem do lesa. Aby nebyla nuda, asi po 2km háže Mücková jeden ukázkový držkopád (na rovné široké cestě!), no prostě trapas, takže rychlá zvedačka nahoru a ani nestuduju krvavé koleno nebo opálenou ruku od kopřiv :D

Nejde to bůhvíjak, dost cítím stehno, které mě uprostřed týdne začalo tahat a teď mě nepustí do delšího běhu, indiánovi se nutně nevyhnu. První 2hodiny přemýšlím, jestli by nebylo rozumnější to zabalit. No ani nevím, kde se to přehouplo, ale…

Oproti loňsku nevynechám „tajnou“ kontrolu v Branné a pokračuju dál směr Ramzová. Loni jsem už tady šla za světla, letos se ohnivá koule vynořuje z pod obzoru až u Obřích skal – wau, pokoukáníčko.  S Jirkou Z. diskutujeme o možných časech dokončení, no Jirka má jasno, chce to zkusit pod 16hod. Moc mu to nevěřím, se musím přiznat. Moje krátká technická přestávka znamená náskok pro Jirku, který nevím jestli seběhl, nebo se skutálel z Vozky, no prostě strašně rychle zmizel. Já se při seběhu občas bořím do ztvrdnutého sněhu – hlavně to odřené holé koleno celkem řve, tož aspoň mě bolest zahřeje, když mě začínají zebat nohy od chodidel.

Postupně dobíhám více a více závodníků, třeba i ty borce, kteří zapomněli odbočit na Vozku a musí se zespod vrátit – fuuu, tak s těmi soucítím nejen já, ale i takový Jirka P., který se na Vozku loni taky vracel. 5ti minutová sváča na Červenohorském sedle a jde se na věc, prostě jsem se rozhodla, že si máknu. Švýcárnu ještě proběhnu, však tu teplou polévku dám až na Ovčárně, do té doby taky vydržím v krátkém rukávu, druhé tričko si dám až po té pauze. Je to trochu masochistické, ale ten pocit, kdy rudnou ruce a člověk musí zrychlit, aby mu nezkřehly prsty na rukou a aby se prokrvily zamrzlé prsty na nohou v promočené botě – prostě i to je ultra :) Po 9.hodině ranní dobíhám na Ovčárnu a ejha, otvírají až 10:30h!

Zhroutil se mi celý svět, já tu snad budu brečet, vše ztrácí smysl… Ne, nemůžu tu zůstat, bych umrzla. Navlíkám tričko s dlouhým rukávem (jen na ruce, nepřevlíkám přes hlavu, aby se mi nepotily záda a zároveň mě hřeje i na hrudníku), vcucnu jednu Jesenku (sladké kondenzované mléko) a boj s morálem může začít. Nějak se z toho dostanu, jak se protrhávají mraky a vykoukává sluníčko, tak se Peťa dostává do nálady a ke Skřítku už celkem z vesela cupitá a usmívá se na fandící turisty (fakt fandili, byli skvělí!). Na Skřítku se dozvídám, že jsem 31.celkově a 3. žena! Co? To snad ani není možné! Vlastně doteď nevím, co se s těma kočkama přede mnou stalo, ale tato informace mě fakt nakopla.

Užívám si posledních cca 20km, kde letos organizátor zrušil asfaltové úseky a naplánoval nám ještě pár kopečků přes nádherné lesy a parky, do toho to sluníčko (které ještě naštěstí nemělo moc velkou sílu). Idylka největší, dokonce aj stíhám přemýšlet a podaří se mi odbočit na všechny kontroly a s úsměvem a pocitem radosti dobíhám po 16h a 15min do cíle zpět do Šumperku.

A co bylo úplně nejkrásnější, že první 2 ženské místa patří stovkařkám z Československé tisícovky. První doběhla Evča, které jsem po celou dobu moc fandila a tímto jí ještě jednou gratuluju ke krásnému času a moc se těším, jak to bude drtit na Andoře! K synkům se ani nevyjadřuju, protože ty časy, co předvedli oni, to je mimo moje chápání, prostě jen wau!

V cíli pak už jen někdo dodal – ale s takovým časem, to už není dálkoplazení. A veru, tentokrát jsem se moc neplazila :) Nuž, vyklusám se napříště…

Velké díky organizátorům v čele s Martinem. Zejména díky za tu změnu trati, protože ten závěr byl fakt skvělý! Další díky sponzorům za krásné ceny pro bedailové pozice a taky za krásné dřevěné ručně vyráběné bedaile! A v neposlední řadě díky Mountlandu za parádní výbavu (P.S.: lýtkové kompresní návleky NEJSOU placebo, protože na Lazovce se mi bez návleků skoro urvaly stehenní svaly a Jesenickou jsem nakonec dala bez větších komplikací a s větším převýšení).

Jo a ještě něco - stovky jsou boží, začínám je fakt mít ráda :)