Bieg Ultra Grania Tatr 2013

www.graniatatr.pl

70km/5000m+/4900m-

16:32hod

výsledky: www.bgtimesport.pl/online/ultra-tatry/bieg/bgt

Já sama bych se o této akci ani nedozvěděla, kdyby mi Mišo neposlal odkaz na web závodu. Stačil jeden pohled na trasu a byla jsem uchvácena. Váhala jsem, jestli se vůbec můžu přihlásit, protože 17hodinový limit na 70km ve vysokohorském terénu není nic pro bábovky. Nakonec jsem do toho šla a byl to osud, že jsem se do startovky vůbec vešla. Pořadatelé nabídli jen 150 míst ve startovním poli, v té době měl závod na facebooku asi 1500 fanoušků a po otevření zápisu do závodu padl asi na 10minut server - velký boj už od začátku :)

V pátek večer se v Zakopaném uskutečnilo krátké sezení, prošli jsme trasu, vyjasnili povinnou výbavu (podle aktuální předpovědi počasí), vyzvedli jsme si startovní čísla... V hospůdce jsem dala po jednom chmelovém ionťáku a teplou polévku a zalehla jsem do auta. Měla jsem před sebou asi 4,5hod spánku. Od 2:45hod nás odvážely autobusy ze Zakopaného na místo staru - do Siwej Polany.

Startujeme po skupinách 50 osob po 10 minutách. Ženy jsou v první skupině - to mi velmi vyhovuje, alespoň nebudu poslední hned od začátku :) Ke startovní čáře procházíme po jednom a ukazujeme vybalenou povinnou výbavu - organizace na profi úrovni od začátku. Úderem 4.hodiny vybíhám v první skupině. Úvodní 7km pasáž je pro mě neoblíbená běžecká část po asfaltu a zpevněné cestě dolinou Chocholowskou. Od Schroniska na Poliane Chocholowskiej začneme stoupat k vrcholům Lúčná (Grześ), Rákoň, Wolowiec,... Konečně mě přestalo předbíhat tolik běžců, do kopce už nabírám trochu reprezentativnější tempo. Načasování výborné - jak vystoupáme nahoru nad úroveň lesa, kocháme se východem slunce a zároveň se otevřou výhledy na celé Tatry. Už v prvním úseku závodu se objevují poměrně náročné sestupy, místy s prudkými srázy. Někdy nevím, jak se uhnout rychlejším závodníků. Až po Klin (Starobocianski Wierch) postupujeme po hraničním hřebeni, po té sesupujeme ke Schronisku na Holi Ornak - první občerstvovačka s limitem 6,5hod od startu. Sestupy jsou jen málokde sbíhatelné a tak padá můj plán - co ztratím při výstupu, doženu při sestupu.

Na občerstvovačce se pořádně nadlábnu: houska se sýrem a okurkou, báječné koláče - polské cukrárny nikdy nezklamou, kompot, ovoce, mňam! Čeká mě stoupání, běhat chvíli nebudu, takže si můžu dovolit trochu naplnit žaludek. Dolinou Tomanowou stoupáme znovu na hřeben - tuto pasáž si celkem užívám, protože jsem si ji prošla před rokem s kamarádama a vím, co mě čeká. Procházíme celý hřeben Červených vrchů od Temniaku po Kasprův vrch, odkud sbíháme na druhou občerstvovačku Schronisko Murovaniec s limitem 10hod od startu. Síly mi pomalu ale jistě ubývají a začínám si uvědomovat, že limity stíhám celkem na těsno. Máme před sebou poslední "velký" kopec - stoupání na sedlo Przelecz. Nevěřím, že se dostanu na další občerstvovačku včas a z chaty Murowaniec vycházím s vědomím, že mám asi po závodě. Ale tento krásný výtup si nenechám ujít - když je tak krásné počasí. Bylo to náročné, ale vyšplhala jsem se nahoru, kde mě jeden z organizátorů ubezpečuje, že limit určitě stihnu. To mě celkem nakoplo. Opatrně sejdu ke Schronisku v Dolinie Pieciu Stawow Polskich. V dolině je spousta turistů, kteří pokukují po závodnících, uhýbají na kraj chodníku a nadšeně povzbuzují "bravo, bravo!", "a to kobieta, dobrze, bravo!", "uwaga, zawodniczka". Každou chvíli slyším potlesk a nekonečné povzbuzování, cítím se, jako bych byla na špici závodu :D Seběh k vodopádům Mickiewicza mi utekl jako voda, dokonce jsem "dala" pár běžců, kteří mě předběhli při výstupu na Krzyźne.

Se 40ti minutovou rezervou stíhám limit a vydávám se do poslední části trasy směrem na Polanu na Woloszynem. Tady je trať mnohem komfortnější - takové beskydské kopečky. Jen ty nohy už nešlapou tak, jak by měly. Obsazení organizátorů na trati se nahušťuje, povzbuzují nás a ubezpečují, že cíl není daleko. Ještě 1,5km před cílem mě předbíhá mladá kobieta a ptá se mě, jak je daleko do cíle - prý musí běžet, protože jí je zima. To kdybych věděla, že za mnou je, tak bych více zabojovala. Ale v konečném efektu jsem byla ráda, že jsem vůbec v limitu do cíle dorazila - opět za potlesku davu lidí (kupodivu i večer ještě fanoušci vítali závodníky v cíli). Vyfasovala jsem krásnou pamiatkowu koszelku finishera - i to byla jedna z motivací, tady dostali tričko jen ti, co se dobojovali do cíle.

Celkové hodnocení závodu:

Perfektně připravená akce domyšlená do posledních detailů. Na celé trati (včetně snad všech vrcholů) byli rozmístěni organizátoři (okolo 100 dobrovolníků a horských záchranářů), kteří kontrolovali, aby závodníci neobdočili z trati. Navíc, po celé trati byly rozmístěné žluté reflexní vlajky (značily trasu závodu) a oranžové reflexní vlajky (tady neodbočit!) - nepotřebovala jsem ani jednou vytáhnout mapu. Trať vedla turisticky oblíbenýma stezkama, ovšem drtivá většina turistů sledovala závodníky a uhýbala se jim z trati, aby je nebrzdili. Fantatická atmosféra - vytrvale kibicowali turisti i organizátoři, mám pocit, že jsem si s nimi za ten den vyměnila tisíce úsměvů :)

P.S.: S velkým obdivem musím ještě vzpomenout čas vítěze Przemysława Sobczyka 9:09hod a také první ženu v cíli Magdu Łączak s časem 10:38hod - úžasné!