Bánovská 100 2013

bn100.webnode.sk/

100km / 4300m+

19:59hod

Mám před sebou třetí stovku. Moc se na ni těším - má trošku větší převýšení než Lazovka, ale to mi vyhovuje (ještě teď mě mrazí, když vzpomenu na nekonečný úsek Lazovky před kontrolou Vrbovce, kde jsme na cca 7km téměř nic nenastoupali a ještě většinu tvořila asfaltka - takový terén mě ničí).

Opět koukám na startovní listinu a hledám nějakého Moraváka, se kterým bych sedla do auta na společnou jízdu. Ukecala jsem Michala, aby mě s Honzou vyzvedli v Novém Jičíně (jeli z Olomouce, takže malinko oklikou - ale aspoň poznali nový kraj :)  )

V sobotu v 5hod startujeme z Bánoviec nad Bebravou. Mám trochu obavy, protože mám lehce seknuté záda a bolí mě v levém koleni. Po noci na zemi v tělocvičně na tvrdé karimatce se taky necítím nejlépe. Všechny problémy asi po 5km odeznívají. Ponaučení - bolí tě tělo? Dej si stovku! :D

Cesta je parádní, učaroval mi úsek v okolí vrcholku Rokoš. Žádné extra výšky (něco málo přes 1000m.n.m.), ale místy pěkné stoupáčky a cestou okolo nás vystupují skalní útvary. Krásná příroda!

Vše jde parádně až po živou kontrolu na Kšinianské poľane (můj odhad - 35.kilometr). Začal se zase ozývat pan žaludek a střeva si vyhlásila válku. Podobně jsem se cítila na Lazovke po seběhu z V.Javoriny, teď alespoň nepřišly křeče, jen si občas musím odskočit do lesa :( Celkově mě střevní potíže zpomalují, místy se na ně musím soustředit...

Ulevilo se mi v Trenčianských Tepliciach, kde jsme s Emilom a Peťom sedli na kávičku a já jsem se navíc zašpuntovala banánem. A zase se jde parádně. Dohání nás Honza, který dnes jen regeneruje (jinak bych viděla pouze jeho záda na startu). Honza nás povzbuzuje se zprávou, že nás na další živé kontrole čeká těstovinový salát. A taky že jo! Na Peťovke si nakládám výborného salátu. Po cca 10dkg se ptám obsluhy, jestli je v salátu majonéza - no samozřejmě! Takže od Peťovky dalších pár kilometrů válčí střeva, ojojoj!

Na poslední živé kontrole nás vítají aplausem, jako bysme už byli v cíli. Vysmáté děvčata nás ochotně občerství a ukazijí nám, kudy tudy dále do cíle. Do Bánoviec už je to jen kousek. Posledních pár kilometrů před cílem přichází euforie, která mě chvilkama dohání až k poběhnutí. Do cíle přicházíme po téměř 20ti hodinách.

Bánovská stovka měla exkluzivní živé kontroly s úžasné milou a ochotnou obsluhou. Dorazil mě ohromný výběr domácích cukrovinek, slaných pagáčků a dalších pochutin. Tohle mít každý víkend, tak jsem jako koule! Nevím, jestli mám litovat, že mi žaludek nedovolil přijmout více dobrot. Už se těším na další ročník - doufám, že jej budu moci absolvovat!

Moje velké ponaučení: do lékárničky musím nutně přibalit lék proti průjmu!